Jak napsat porodní plán?

Odpovědi na otázky redaktorky z časopisu Betynka

Máte návod, jak napsat porodní plán tak, aby fungoval? Co je nejdůležitější a na co dát pozor?

Myslím, že nejdůležitější je vyjadřovat se naprosto konkrétně, jasně a stručně. Pokud žena napíše porodní plán v bodech na jednu stránku, má velkou šanci, že si plán skutečně všichni zdravotníci přečtou. Pokud píše v celých větách text na tři strany, tak ho nejspíš nebudou mít čas číst. Myslím, že je dobré zaměřit se na základní věci, nepsat tam to, co již je samozřejmé. Ty úplně nejpodstatnější body ještě doporučuji třeba zvýraznit zvýrazňovačem. Také je dobré stavit se do porodnice s porodním plánem ještě před porodem. A prodiskutovat ho tam s místními zdravotníky. Získáte tak cennou zpětnou vazbu, jak se na Váš porodní plán budou tvářit, a zda jsou zvyklí takovým způsobem o ženu a miminko pečovat.

Při psaní porodního plánu doporučuji si sednout nejprve – ideálně i s partnerem – a sepsat si vše, co je pro Vás důležité: Při porodu, bezprostředně po něm i na oddělení šestinedělí v péči o miminko. Také je dobré nezapomenout na méně pravděpodobné situace, jako je porod císařským řezem. A pak to společně učesat do bodů a seřadit to chronologicky – tak jak se jednotlivé úkony u porodu objevují. Ideální je, když máte svou porodní asistentku a s ní můžete poté porodní plán konzultovat. Řekne Vám, zda jste na něco důležitého nezapomněli nebo vám poradí, co s klidem můžete škrtnout, protože už je to dávno běžnou praxí.

Jakých chyb se autorky porodních plánů nejčastěji dopouštějí?

Někdy jsou porodní plány příliš detailní, dlouhé a nepřehledné. Někdy bývají přání řazena nahodile bez posloupnosti. Ale vždycky je lepší psát je chronologicky, tak jak se dané úkony při porodu objevují. Například je dobré řešit, co s placentou, až když napíšu vše, co chci napsat k porodu dítěte, protože jinak v tom všem může být zmatek.

Za zásadní chybu považuju to, když je žena příliš nekonkrétní nebo benevolentní. Pokud napíše „nepřeji si nástřih“, je to jasné sdělení. Když napíše „pokud by to bylo možné, raději bych porodila bez nástřihu, když to nebude nutné.“ No tak pak mít nástřih nejspíš bude, protože zdravotníci vždycky řeknou, že to bylo nutné. Takovou opatrnou formulací totiž předává veškerou zodpovědnost na zdravotníky a ti vždy raději zásah udělají. Protože se bojí, že kdyby se cokoli stalo, bude se spíš řešit, co neudělali, než co udělali. Panuje velký strach ze soudních sporů, byť k nim ve skutečnosti dochází velice málo a téměř nikdy nebývají zdravotníci odsouzeni. O tom by Vám něco mohli povykládat právníci třeba z Ligy lidských práv. Nicméně ten strach tu je, i když je iracionální. A bohužel z mého pozorování vede často ke zbytečným zásahům. Jasnou a stručnou formulací žena bere zodpovědnost více na sebe. Je to základní psychologie, která funguje.

Vědí dnes ženy, co mohou v porodnicích vyžadovat? Zlepšuje se informovanost? Co by se ještě mělo zlepšit?

Myslím, že jsou ženy i díky internetu informovány mnohem lépe, než třeba před dvaceti lety. Navíc je dnes velký výběr kvalitních předporodních kurzů. A spousta žen také využívá služby porodních asistentek nebo dul, které mohou ženu nasměrovat. Já se ale pohybuju především mezi ženami informovanými a motivovanými, a to mi může trochu zkreslovat pohled na obecnou informovanost.

To, co by se mohlo zlepšit, je především způsob, jak je běžně péče v porodnicích poskytována. Informovaní by měli být především zdravotníci. V dnešní době to funguje většinou tak, že když je žena informovaná a ví, co chce, tak jí zdravotníci poměrně bez nějakých diskusí splní všechna přání. Což je skvělé, ještě před deseti lety se o tomhle ženám ani nesnilo. Jenže když žena informovaná není, dostane se jí péče jako před třiceti lety. A to je průšvih. Jsme jedna z mála zemí, kde porodnictví velmi málo reflektuje výzkumy a odborná doporučení světových autorit. Sice máme naprosto špičkovou péči o nedonošené a nemocné novorozence, ale péče o běžnou zdravou ženu a novorozence je tristní. Takže to, co by se podle mě mělo zlepšit, je standardní péče. Ideální stav by byl, aby si ženy vlastně vůbec žádné plány psát nemusely, a péče, kterou dostanou, by byla rovnou založená na výzkumech. Protože to, co ženy v plánech nejčastěji požadují, je přesně to, co doporučuje například Světová zdravotnická organizace. Proč to v porodnicích nedělají rovnou správně?

Proč někteří lékaři nemají porodní plány v lásce? Co jim nejvíc vadí? 

Možná by bylo lepší zeptat se přímo lékařů. Z mého pohledu to může být možná nějaký pocit ztráty kontroly nad tím procesem. Pokud jsem zvyklá třicet let dělat něco nějakým jedním způsobem a najednou začnou chodit klientky a chtít to jinak, mohu cítit nejistotu. Určitě to chce kus odvahy začít dělat věci jinak. A pak taky, když něco dělám třicet let nějak a pak najednou zjistím, že to jde jinak a že možná to, co jsem třicet let dělala, bylo zbytečné, nebo dokonce škodlivé, může to být docela pecka na moje sebepojetí. Pak je pochopitelné, že se nastartují obranné psychické mechanismy a dojde u mě k popírání, zesměšňování přání žen, atd.

A pak někdo si porodní plán může vykládat jako projev nedůvěry. Místo, abych si řekla: jé to je skvělé, teď přesně vím, jak o tu ženu pečovat, když znám její přání. Někdo si porodní plán může vyložit jako, že žena nevěří, že se o ní zdravotníci postarají dobře. Může to být nepříjemné. A někdy výjimečně dochází k situacím, kdy opravdu není možné plán dodržet a to samozřejmě přináší zklamání.

Myslím, že zdravotníkům nejvíc vadí, když ženy nechtějí vaginálně vyšetřovat nebo sledovat miminko monitorem. Částečně tomu rozumím. Jeden se v tom pak může cítit ztracený, když najednou nemůže proces porodu kontrolovat. Ale to je zase jen o tom, že je potřeba naučit se jiné způsoby, jak se v porodu orientovat. Nemusím ženu vaginálně vyšetřovat, abych věděla, jak je porod daleko. Stačí ji pozorovat, jak se chová, jaké vydává zvuky, jak často a jak silné má kontrakce? Pokud tyhle informace umím vyhodnotit, pak budu vaginální vyšetření potřebovat opravdu jen velmi výjimečně. Srdíčko miminka mohu kontrolovat jednou za čas přenosným Dopplerem, na pár sekund přiložím v tu správnou chvíli sondu mamince na břicho, a je to. Nemusím jí nutit ležet každé dvě hodiny dvacet minut s monitorem na břiše.

No pak také velké vášně někdy vzbuzují úkony kolem miminka. Zda podat antibiotika, když má žena streptokoka. Zda nechat dotepat pupečník.

Horkým tématem je také nástřih. Ještě dnes si mnoho porodníků myslí, že pro ženu je lepší, když je nastřižená než natržená. Přitom na toto téma existuje tolik výzkumů a jeden vedle druhého tvrdí to samé, nástřih je pro ženu extrémně nevýhodný.

Může se stát, že si napíšu porodní plán a v porodnici se jím vůbec nebudou zabývat? Jak se takové situaci vyhnout? 

Stát by se to nemělo. Zvlášť proto, že náš právní řád vysloveně počítá s tím, že klienti zdravotních služeb jsou ti nejdůležitější v rozhodování o tom, co se s nimi bude dít. V praxi je to ošetřeno zákonem o zdravotních službách (372/2011 Sb.), který jednak říká, že zdravotní služby lze poskytovat jen se souhlasem klienta či v tomto případě klientky. A za druhé opět ten samý zákon říká, že pokud se klient/ka dostane do situace, kdy nebude schopna vyslovit či nevyslovit souhlas, může svá přání vyslovit předem. Říká se tomu Dříve vyslovené přání a je to pro zdravotníky právně závazné. Sem spadá i porodní plán. Takže zákon je jasně na straně rodící ženy. Co se týče péče o miminko, tak mají hlavní slovo rodiče jakožto jeho zákonní zástupci. Lékaři mohou jednat proti jejich vůli jen v případě akutního ohrožení života. A k tomu dochází opravdu velice málo. Pokud přesto zdravotníci porodní plán nerespektují, je možné jednak je na tuto právní úpravu upozornit. A v nejkrajnějším případě, pokud to stav ženy dovoluje, z porodnice odejít a jet do jiné.

Setkáváte se někdy s přehnanými přáními? Jaké nejbizarnější jste kdy slyšela?

S přehnanými přáními se nesetkávám.  Většinou skutečně vycházejí z doporučení Světové zdravotnické organizace a nejnovějších výzkumů a jsou z mého pohledu naprosto adekvátní.

Má tedy smysl si porodní plán psát?

Určitě ano. Dokud nebude běžná praxe v porodnicích vycházet z doporučení světových odborných autorit a nebude respektovat nejnovější výzkumy, pak bude potřeba stále psát porodní plány. V dnešní době je naštěstí už téměř ve všech porodnicích dodržují. Musíme tedy zatím vzít zodpovědnost do svých rukou.

Potřebujete pomoci s psaním porodního plánu? Spoustu užitečných tipů najdete v mém ebooku Jak napsat porodní plán.

Zde je porodní plán obrázkový, stručný, ale není v něm úplně vše, nicméně základ má dobrý 🙂