Ano. Pečovala jsem o mnoho žen, které popisují, že po příjemně prožitém porodu jako ženy rozkvetly a jejich prožívání sexuality je mnohem intenzivnější než předtím. Znám také ženy (většinou ke mně přichází do poradny při plánování dalšího porodu po předchozí negativní zkušenosti), které vnímaly porod velice traumaticky, některé dokonce hovořily o tom, že se cítí jako znásilněné. Tyto ženy hovoří o tom, že si musely k sexualitě dlouho znovu hledat cestu nebo o ni na delší čas ztratily kvůli bolesti po poranění (psychickém či fyzickém) zájem.
Oxytocin neboli “hormon lásky“ se vylučuje v mozku při všech milostných aktivitách, při milování, při orgasmu, při porodu a při kojení. A jeho funkcí je upevňovat vazbu mezi lidmi, kteří se milují. Tedy také vazbu mezi matkou a dítětem ihned po porodu. Bezprostředně po porodu se vyloučí úplně nejvyšší množství oxytocinu, který za celý život žena může vyprodukovat. V této hormonálně nabité situaci je každá samička nastavena přijmout a milovat své dítě, je to takový dárek od přírody na cestru mateřstvím. Také miminko má oxytocin i ono se zamiluje do své maminky. První zážitky ihned po porodu jsou rozhodující pro jeho pozdější schopnost navazovat mezilidké vztahy, pro schopnost milovat. Pokud vše probíhá tak, jak to příroda zamýšlela – miminko je ihned po narození v náručí své maminky, pomalu dotepává pupečník, díky kterému má miminko ještě několik minut po narození kyslík od maminky a může v klidu přejít na dýchání plícemi, miminko je kůží na kůži mámy, cítí její vůni, známý tep jejího srdce, její hlas, který slýchávalo v bříšku, pomalu otevírá oči a dívá se do očí své maminky, žena cítí své miminko, jeho vůni, vnímá jeho tělíčko, oči, malé ručičky a neuvěřitelné štěstí… miminko a jeho máma utvoří velmi silnou vazbu, miminko dostává informaci: jsem na světě, kde jsem milováno, jsem tu správně, jsem v bezpečí. Pokud však miminko nestráví bezprostřední minuty (ideálně hodiny) po porodu nerušené nahé na nahém těle své matky, zažívá obrovský stres, který negativně ovlivňuje fyziologické pochody v jeho tělíčku i jeho vztah ke světu a lidem.
Sexuální život komplikuje, když žena ztratí pocit, že může sama o sobě rozhodovat, když nejsou respektována její přání. Všechny situace, kdy se žena stydí, kdy má pocit, že není respektováno její soukromí a intimita se negativně podepisují na jejím sebevědomí i sexualitě. Konkrétní zásah, který má nejvíce škodlivý efekt je nástřih hráze. Ten se hojí mnohem déle než přirozené natržení a je daleko více bolestivý ještě dlouhou dobu po porodu (někdy až dva roky). Problém s preventivním nastřižením je ten, že nikdy dopředu nevíme zda by se bez něj žena natrhla přirozeně a jak moc. Když se provede nástřih žena má 8 cm dlouhé poranění. Když se nástřih neprovede, nemusí mít poranění žádné, nebo jen nepatrné nebo trochu větší, jen málokdy je však přirozené poranění tak velké jako nástřih a proto se podle mě vyplatí nestřihat. Nástřih je otázkou spíše zvyklostí konkrétní porodnice, než praktickou nutností. V severských zemí, kde je novorozenecká úmrtnost ještě nižší než u nás mají mnohem nižší procento nástřihů než u nás (kolem 10% oproti 40% u nás).
V těhotenství si žena může masírovat hráz (prostor mezi poševním vchodem a konečníkem) pro lepší elastičnost pochvy či cvičit s balonkem epi-no. Při vytlačování miminka je dobré vyhnout se poloze v leže či polosedě na zádech. Najít si polohu kde vám bude pomáhat gravitace (třeba v podřepu, na porodní stoličce, v kleče, ve stoje zavěšená za partnera…). Dále je dobré tlačit zlehka jemně, aby miminko nevystřelilo ven, aby šlo pěkně pomalu a hráz se mohla hezky rozvinout. Spíš je potřeba se uvolnit a miminko pustit než tlačit jako o život. Je také možné požádat porodní asistentku, aby hráz chránila přiložením teplého mokrého obkladu, teplo totiž pomáhá uvolňovat.
Pozitivním překvapením byl fakt, že téměř všechny ženy, které prožily přirozený porod dle svých představ bez nástřihu hráze, popisovaly výrazné zlepšení vnímání sexuální rozkoše. Popisovaly, že jsou mnohem více citlivé, některé dokonce poprvé zažily vaginální orgasmus až po porodu. Naopak ženy, které porodily císařským řezem zlepšení sexuální vnímavosti nepopisovaly a ženy, kterým byl při porodu proveden nástřih často popisovaly dlouhodobé zhoršení sexuálního života, kvůli přetrvávající bolesti v místě nastřižení. Obecně lze ale říci, že normální porod překvapivě sexualitu obohacuje. Což je dobrá zpráva, protože se mnohé ženy obávají zda se při průchodu miminka vagina nezmění a sex už nebude tak dobrý. Opak je ve skutečnosti pravdou 🙂
Především je důležité nezapomenout, že kromě toho, že jsme rodiče jsme stále také partneři. Protože už nezbývá tolik volného času na spontánní partnerské radosti, je dobré plánovat společný čas bez dětí. Šťastné partnerství je volbou, nezůstane šťastným samo od sebe, je potřeba o něj pečovat. Pro ženy často není snadné se uvolnit a užívat si milování, když jsou ustarané a přepracované, je třeba, aby se partneři oba podíleli na péči o děti. A aby také oba měly čas a prostor samy pro sebe, na to, co je těší, na osobní růst, aby pro sebe navzájem byli stále přitažliví. Ve šťastném partnerství kvete i milostný život. Velmi inspirativní je například kniha Pět jazyků lásky od Gary Chapmana, kde se můžete dozvědět, že každý potřebuje projevovat lásku jiným způsobem a že když naplníme potřeby partnera tak snáze dostaneme to co samy potřebujeme od něj. Důležité pro intimní život po narození dětí je nečekat s milováním na to až nebudete unavení, až se budete cítit úžasně přitažliví a zamilovaní a až budete mít neodbytnou chuť, naopak je dobré milovat se kdykoli to jde, prostě proto abyste pěstovali lásku. V angličtině milovat se –„ making love“ znamená „dělat lásku“…
Určitě je dobré o svých pocitech s partnerem mluvit. Partneři se mohou, pokud chtějí, ze začátku vzájemně sexuálně uspokojovat i jinak, vždyť milování nemusí být jen o pohlavním styku. Mnoho žen zažívá z prvního milování po porodu obavy, zda to nebude bolet, zda to bude jiné, zda se bude svému muži líbit. Ženy často popisují, že první milování po porodu vnímaly podobně jako první milování v životě. Je dobré udělat si to hezké, nikam nespěchat, být něžní. Je to dobrá příležitost vnést do milostného života něco nového. Více něhy. Užít si předehru. Pokud je milování bolestivé, mohou partneři zkusit pomalé milování – jen se spojit a chvíli nehýbat, vnímat co se v těle děje, zvykat si na sebe. Žena se soustředí na prožívání ve vagině, muž se soustředí na ženu, na její dech, nejde o orgasmus, jde o to být spolu. Takové milování je prý velice léčivé a pro mnoho žen mnohem více vzrušující než rychlý sex, který známe z filmů. Pokud bolest přetrvává je dobré oslovit odborníka na léčení jizev, či psychoterapeuta, protože bolest těla často souvisí s bolestí duše.