Myslím že je dobré, aby se ženy při porodu hlavně neomezovaly. Aby si prostě dovolily dělat cokoli co potřebují. Aby se neohlížely na to co si o nich kdo řekne. Při porodu velmi pomáhá pracovat s dechem a jak celý proces sílí, tak ženy často začínají k výdechu přidávat zvuk. Hluboké táhlé ááá, nebo úúúú nebo cokoli jiného.
Cokoli ženě pomáhá, aby se uvolnila je v pořádku.
Zažila jsem i ženy, kterým bylo vlastní zvučení nepříjemné. Vlastně jakoby tím samy sebe rušily. Pak je nesmyslné zvuky vydávat jen proto, že jsem to někde četla, ale vlastně mi to nepomáhá. V takovém případě se tím žena jen vysiluje a nemá to efekt. Některé ženy jsou při porodu potichu. I to je v pořádku. Většina žen však v určité fázi porodu zcela intuitivně hlas začne používat a některé doslova řvou. Některé ženy při porodu zpívají. Některé třeba sprostě nadávají, i to je fajn, pokud jim to pomůže uvolnit se. 🙂
Při tlačení ženám někdy křik pomáhá. Jako když vzpěrač zvedá činku, nebo tenista dává podání, taky úplně mimiděk zařve a tím si pomůže. Takže je to v pořádku. Někdy se ženám lépe tlačí, když zavřou pusu a spíš mručí než křičí. Nekdy je nejefektivnější, když žena vůbec nevydává zvuk a tlačí všechnu energii dolů do vaginy, směřuje sílu k miminku a tak mu pomáhá ven. To ale musí každá žena vyzkoušet co zrovna jí bude nejlépe fungovat.Zkrátka není jedna univerzální cesta pro všechny. A jsou i ženy, které to mají u každého svého porodu jinak. Mě osobně třeba při prvním porodu dělalo dobře jen tak tiše oddychovat a tak jsem prožila skoro celý porod – potichu. A pak v závěrečné fázi, jsem celou dobu co jsem tlačila řvala jak lev, nebylo to bolestí, ale děsně mi to pomáhalo koncentrovat sílu, cítila jsem se nesmírně mocná. U druhého porodu jsem to měla úplně naopak. Celý porod jsem prořvala, úplně moc z plna hrdla, a v závěru už miminko jen tak vyplulo bez nějakého křiku úsilí či bolesti, potichu…