Porodní polohy – co pomáhá, co škodí

Na tyto otázky jsem odpovídala redaktorce z časopisu Betynka:

Jaká porodní poloha je z vašeho pohledu ideální a jaká (byť se třeba v nemocnicích pořád doporučuje) nevhodná a proč?

Ideální poloha při porodu je taková, ke které žena instinktivně dospěje. V první době porodní, v čase, kdy se žena otevírá, to často bývají polohy v předklonu. Tak, že se ženy buď o něco opírají ve stoje, nebo jsou na všech čtyřech či v kleku opět o něco opřené, třeba lokty o postel. Velmi vhodné je také zvlášť na začátku porodu odpočívat, ideálně v leže na boku a polštářem mezi koleny, aby byla pánev hezky uvolněná. Většina žen si nevybere polohu v leže na zádech, které se doporučuje vyhýbat se už v těhotenství. V samotném závěru porodu, kdy miminko sestupuje porodními cestami dolů většinou ženy volí vertikální polohy, kdy miminku pomáhá klesat gravitace. Tak ženy v tuto dobu často sedí na toaletě, kde jsme zvyklí povolit svěrače a vše pustit. Příjemná je i poloha v podřepu nebo na porodní stoličce. Někdy v tuto chvíli může hodně pomoci partner a ženu podpírat třeba ve stoje v „ploužákové poloze“ kdy partneři k sobě stojí čelem a žena se na muže zavěšuje kolem krku. Na úplně posledních pár chvil, kdy miminko prochází přes hráz, je dobré volit nějakou polohu, kde porod půjde pomaleji, aby se hráz mohla hezky rozvinout a žena nebyla poraněná. Protože když miminko moc rychle vystřelí ven, riziko poranění se zvyšuje. Pro tuto chvíli, kdy už vidíme kousínek hlavičky vykukující z porodních cest, je výborná opět poloha na všech čtřech či v kleku případně na boku.

Téměř nikdy nedoporučuji polohu v leže na zádech. Jen v naprosto vyjímečných případech, kdy je potřeba, aby se miminko v porodních cestách srovnalo, protože tam nevstupuje optimálně, ale to jsou skutečně vyjímky.

Poloha v leže na zádech je totiž za normálních okolností velmi nevýhodná pro matku i dítě. K miminku se dostává méně kyslíku, což může způsobit vážné problémy. Žena vnímá větší bolest, protože nemůže pohybem přirozeně s miminkem spolupracovat. To se pak rodí v podstatě do kopce, porod se tím nepřirozeně zpomaluje. V leže na zádech se navíc nemůže kostrč pohnout, aby udělala protstor hlavičce miminka a tím se reálně zmenšuje prostor, který by miminko mohlo v pánvi mít až o 30 procent. Takže na zádech ne. Někdy ženy volí poměrně podivné polohy různě asymetrické v záklonu, závěsu a podobně. Sice to na první pohled může vypadat zvláštně a nepochopitelně, ale mám zkušenost, že je dobré ženám důvěřovat. Ony nejlépe cítí, kde miminko v porodních cestách je a jak mu uhnout, jak mu udělat co nejvíce místa, aby mohlo pánví pěkně projít. Když přirozenou polohu ženy respektujeme, jsou porody nejvíce bezpečné. Ženy ví, jak rodit svá miminka.

Podle čeho všeho se rozhodujete, jakou polohu své klientce doporučíte? Nebo to necháváte na ni?

Většinou volbu polohy nechávám na klientce. Když vidím, že je v porodním procesu pěkně “zabydlená“, že se svým tělem a miminkem dobře spolupracuje, tak vůbec nezasahuju. Když vidím, že je žena tak nějak ztracená a neví co se sebou, nebo porod trvá velmi dlouho a žena už chce, abych něco udělala, pak radím polohy. Polohování je nejlepší způsob jak porodní proces ovlivnit. Pak záleží na situaci. Pokud porod nepostupuje, musím zhodnotit, zda by pomohla vertikální poloha a tím pádem gravitace, nebo zda porod nepostupuje protože je žena unavená a nejlepší poloha by byla v leže na boku, aby si odpočala. Důležité je pro mě vědět jak miminko do porodních cest vstupuje, někdy může jít trošku křivě a pak zase pomáhají určité polohy, v tomto případě většinou asymetrické polohy či chůze. Asymetrické polohy jsou takové, kdy je pánev trochu vybočená, třeba když žena stojí jednou nohou na zemi a jednou na stoličce nebo když je v tak zvané startovací poloze tzn. jedna noha klečí druhá je opřená o chodidlo. Pokud třeba byla klienta u předchozího porodu velmi poraněná a nyní se chce poranění vyhnout pak z tohoto hlediska jako nejbezpečnější vnímám v závěru porodu polohu na boku. Pokud už do volby polohy zasahuji, vždy je potřeba brát na zřetel více faktorů a to nejen postup porodu, ale i polohu a stav miminka, ale také vyčerpání ženy, sílu a četnost kontrakcí a také to jak se žena cítí a co je jí příjemné…

Názory žen:

Já jsem svoji „ideální“ polohu hledala dost dlouho. První fázi porodní jsem z větší části trávila doma. (Cca 10 hodin.) Vanu máme malou, v ní jsem se nemohla nijak polohovat, takže mi to nedělalo dobře. Přišla jsem ale na to, že mi k otevírání hodně pomáhá, když se na něco pověsím. Doma mi dobře posloužily dveře. Ty jsou k otevírání přímo stvořené. Na ně jsem se mohla pověsit a tak krásně uvolnit celou dolní polovinu těla.

V porodnici v boxu byly bohužel skleněné zasunovačky, takže to nepřicházelo v úvahu. Už tehdy jsem cítila velký rozdíl mezi mou polohou a tou v dřepu. Lehnout jsem si vůbec nedokázala. To s kontrakcemi přicházely hrozné bolesti. Porodní asistentka mi doporučila jít na záchod, no a tam na zdi bylo takové šikovné madlo. Toho jsem se chytila, zapřela se nohama o podlahu, zatlačila… a to bylo ono. Úplně jsem cítila, jak se miminko sune dolů. Po návratu do porodního boxu jsem hledala podobně využitelný objekt. A on tam byl! Porodní koza. Dřepla jsem si ke koze, rukama jsem se chytila / zavěsila, nohama zapřela o zem a tlakem podobným, jaký vyvíjí veslař při záběru jsem malou vytlačila na svět. Jenom jsem slyšela porodní asistentku jak říká: „Teď pomalu, pomalu“… ale ono už to bylo. Malá vyklouzla jak na klouzačce. Když jsem si zpětně vybavila, jak pode mnou paní asistentka ležela: Na boku pod kozou, a svítila baterkou jako automechanik, nějak jsem si tam toho pana primáře v bílém plášti nedokázala představit. 

– Barbora

Své první dítě jsem porodila v porodnici s alternativním přístupem k porodům – v bazénku v poloze na všech čtyřech. Tato poloha mi vyhovovala po celou dobu, úplně od začátku prvních jemných kontrakcí. Dobře se mi dýchalo a cítila jsem se tak velice pohodlně. Vyzkoušela jsem několik různých poloh a tato byla prostě nejlepší. Dokonce jsem tak dojela na zadní sedačce auta do porodnice. Jakkoliv jinak mi to bylo nepříjemné a necítila jsem se dobře. Když mě v porodnici na příjmu požádali, abych vylezla na kozu a položila se na záda, kvůli vyšetření, byly to nejhorší dvě minuty z celého porodu. Bolest byla nesnesitelná a cítila jsem se úplně strašně, zranitelná, vystavená na odiv komukoliv, kdo mohl přijít, nesvá a zmatená. Neumím si představit, že bych v této poloze měla porodit.

 – Blanka

Zkusenost s porodem na zadech nemam zadnou, takze nemohu srovnavat, ale minimalne jednu kontrakci jsem si odzila na zadech pri vstupnim utz. Dobre si ji pamatuju, protoze mi z celeho porodu prisla uplne nejhorsi. Nebyla jsem vubec schopna se uvolnit a prodychat ji, jen jsem strnule cekala, az prejde. Prozit takhle cely porod, tak to jiste neni tak rychle a hladke, jak to bylo. Vetsinu porodu jsem travila na kolenou, v podrepu nebo na ctyrech, kdy mi manzel nahrival zada nebo me pa masirovala. Tam mi bylo prijemne. Dceru jsem porodila v poloze na boku, kdy mi manzel drzel nohu. Myslela jsem, ze bych porodila na vsech 4, ale hlavicka tam pry hezky vstupovala, tak jsem tak zustala. Nakonec jsem za to moc rada, protoze jsem mela muze hned u sebe, coz jsem potrebovala, a on tam mel jasnou a nezastupitelnou funkci, vedel, co ma delat, a byl toho aktivni soucasti. A ja zase vim, ze bez nej bych to nezvladla, coz je super, protoze kdyz jsme si to dite spolu udelali, tak jsme si ji spolu i porodili.

 – Alžběta

Porodní polohu jsem si nevybrala, vybrala si mě. Stála jsem a najednou byl ten správný čas. Svou dceru jsem porodila ve stoje, s mírně podsazenou pánví. Moje tělo naprosto spontálně začalo přitláčet a hlavička byla najednou venku. Tělíčko se následně narodilo spontálně díky gravitaci. Vědomé tlačení nebylo třeba a porod se obešel bez zranění a jediného zásahu.

 – Sandra

Svého posledního syna jsem porodila vkleče. Po předchozích porodech vleže na zádech a v polosedu, kdy poloha byla zejména na přání zdravotníků , jsem vnímala největší rozdíl ve své svobodné volbě polohy – nevím, jak jsem k tomu přišla, prostě mi to tak tělo řeklo porodní asistentka mi jen poradila zvednout jednu nohu, aby to bylo lepší pro průchod miminka. To se narodilo bez tlačení do rukou PA , která mi ho hned podala. I díky této přirozené poloze jsem neměla téměř žádné poranění.

 – Zuzana

Poloha na zádech na porodnickém křesle mi přišla naprosto nevyhovující, u svého druhého porodu jsem měla naštěstí vlastní PA s respektem k co nejpřirozenějšímu porodu. Intuice mi vůbec nedovolila na křeslo šplhat, zcela přirozeně a bez přemýšlení jsem šla do polohy v kleku (střídavě na všech čtyřech a s opíráním o křeslo). V této poloze mi maximálně pomáhala gravitace, navíc při opření rukama o zem či o křeslo, o manžela atd. jsem měla pocit obrovské síly, skvěle se mi tlačilo. Při třetím porodu se mě „klasická“ PA v porodnici snažila přimět k přesunu na křeslo, ale po předchozí zkušenosti jsem si stála za svým – porod proběhl opět vkleče na všech čtyřech, a to velmi rychle. Ještě mě napadá, že vlastně píšu až o fázi tlačení, pro jistotu ještě pár slov k předchozím fázím: leh na zádech mi vůbec nevyhovoval v žádné fázi, i při monitorování jsem si tudíž u svého druhého i třetího porodu vymohla, že budu stát a opírat se – mohla jsem se tak krásně pohupovat v bocích a přirozeně zpracovávat kontrakce.

 – Jana