Možná jsem v textu trochu ostřejší, ale mám v péči tolik žen, které jsou týdny, měsíce i roky po porodu a stále je nástřih trápí, že jsem to prostě chtěla napsat upřímně. Nástřih se bohužel velmi často dělá úplně zbytečně. To, co po něm zůstane na těle i duši ženy, často vyžaduje dlouhé léčení… Pojďme mluvit na rovinu.
Epiziotomii považuji za jeden z nejzávažnějších zásahů do ženského těla při porodu.
V současné době vzbuzuje tento chirurgický zákrok mnoho kontroverzí. Dříve se předpokládalo, že nástřih hráze může mít ochranný vliv na ženské zdraví a navíc může o pár minut urychlit porod a tím pádem zamezit nedostatku kyslíku pro miminko v úplném závěru porodu. Dnes již mnoho výzkumů vyvrátilo původní předpoklad a naopak došlo k závěru, že epiziotomie je pro ženské zdraví jednoznačně a pouze škodlivá.
Podle statistik má za následek vyšší krevní ztrátu, vyšší riziko zánětu, vyšší riziko komplikací při hojení, vyšší riziko následné inkontinence a vyšší bolestivost při sexu než je tomu u poranění samovolného.
Myšlenka, že tím, že ženě rozstřihnu vaginu ji ochráním před poraněním, se ukázala jako zcela lichá, neboť nástřih sám o sobě je závažným poraněním, které vyžaduje hojení, speciální hygienický režim a rehabilitaci.
Zbývá tedy pouze druhý důvod proč epiziotomii při porodu využít a to je zmiňované urychlení porodu o pár posledních minut. To může být výhodné pouze v situaci, kdy děťátko v porodních cestách má akutní nedostatek kyslíku a těch pár minut může být pro jeho zdraví rozhodujících. Podle statistik však tento případ nastává v méně než 5% případů. Světová zdravotnická organizace striktně doporučuje nepřekračovat 10% míru provedení nástřihů při vaginálním porodu. Pokud se podíváme na statistiky v našich porodnicích, často se k epiziotomii přistupuje až v 50% případů u prvorodiček i častěji. To považuji za jednoznačně nevhodnou praxi.
Epiziotomie v našich podmínkách provádí tzv. mediolaterálně tedy mírně do strany směrem od řitního otvoru, přistupuje se k ní na závěr druhé doby porodní, tedy ve fázi, kdy už žena tlačí, miminko se posouvá ven a v poševním vchodu můžeme vidět kus hlavičky miminka. Většinou se při ní nepoužívá žádné umrtvení, protože se lékaři domnívají, že jelikož se provádí na vrcholu kontrakce, žena si toho ani nevšimne, což ovšem není vždy úplně pravda.