Znáte to taky?
Povím, vám kudy vede cesta ven, jak se mi to pořád dokola a dokola osvědčuje…
Jde o pochopení velmi jednoduché dynamiky…
Stačí pochopit jednu zásadní věc o fungování lidského mozku.
Jeden zásadní mechanismus, o kterém už jste určitě slyšeli.
Existuje jedna univerzální odpověď lidského těla na podněty a to je mechanismus uteč / bojuj / zamrzni.
Tento mechanismus se spouští v situaci, kdy se cítíme ohroženi.
Možná si teď říkáte, počkat počkat, jak tenhle prehistorický automatismus souvisí se vztahem muže a ženy a komunikací? Velmi!
Jde o to, že když začneme s výměnou názorů, může se snadno stát, aniž bychom si to uvědomovali, že mozek našeho partnera naše chování vyhodnotí jako ohrožující. Aniž by si to uvědomoval, reaguje pak na autopilota a nevědomky vybere jednu z možností útěk / útok / zamrznutí.
Důležité tedy je, pokud něco od partnera potřebuji, například, aby změnil své chování vůči mně, vytvořit při rozhovoru takovou atmosféru, aby mé chování necítil jako útok, aby se necítil ohrožený.
Jak to udělat? To, co funguje je jít do konverzace z pozice partnera nikoli rozzlobeného rodiče.
Často se nevědomky ve vztahu my ženy samy dostáváme do pozice rodiče (toho co ví všechno nejlíp, ten kárající…)
A pak se hněváme, že nás partner bere jako, kdybych byla jeho máma. Do velké míry to ale způsobujeme my samy. Potřebujeme změnit dynamiku kárání z pozice autority. Ale naopak se nejprve snažit podívat na situaci očima partnera. O prožívání a postoje našeho partnera se zkrátka zajímat z pozice partnera. Vnímat nás rovnocenně. Pokud muž cítí skutečný zájem a nikoli nějaké hry z naší strany, uvolní se, necítí se ohrožený, nespustí se reakce uteč (odchází v prostřed konverzace) ani bojuj (nezačně nás obviňovat) ani zamrznutí (kouká do mobilu a ani nezvedne hlavu)….
Když já se snažím porozumět jemu, vytvoří se prostor, aby on porozuměl mě. V dynamice boje nelze pěstovat zdravý vztah.