Kolik kroužků je moc kroužků? Aneb jak nepřestimulovat dítě

Žijeme ve světě, který je specifický obrovským množstvím stimulů – podnětů, které náš mozek musí chtě nechtě zpracovávat (značná část těchto procesů probíhá nevědomě). V podstatě žijeme ve stavu trvalého přetížení. Což je absolutně nepřirozené a v důsledku nezdravé. Prakticky to znamená, že naše mysl je neustále ve stavu ohrožení. Náš autonomní nervový systém nemá šanci si odpočinout, uvolnit se, zregenerovat. A to se netýká jen dospělých, ale i dětí.

Děti už téměř nemají možnost se nudit. Nuda nás děsí (což je mimochodem typická reakce na trauma). Jenže abychom byly zdraví, potřebujeme občas vypnout. Potřebujeme podněty, které byly pro naši mysl a naše smysly běžné po tisíce let – výhled do korun stromů, šumění listí, zpěv ptáků, zurčení potoka…

Na dnešní rodiče jsou kladeny obrovské nároky. Nejen sociální média nás masírují tím, jak bychom měli své děti rozvíjet. Nabídka kroužků a aktivit pro děti je nekonečná (a je to skvělý byznys). Až úzkostně se bojíme, abychom něco nezanedbaly, abychom jako rodiče neselhaly. Jenže nám chybí rovnováha. Každý extrém byť dobře myšlený bude ve výsledku škodlivý.

Aby se dětský mozek optimálně vyvíjel, potřebuje střídat fáze aktivity a odpočinku.

Dítě má vrozenou touhu objevovat, dozvídat se a je skvělé, když ji může uplatňovat ve svém tempu a svým způsobem aniž by mu do toho někdo „kecal“. Příliš organizované aktivity tuhle vnitřní touhu oslabuje. Vnitřní motivace dítěte pak ochabuje a dítě nám paradoxně začíná připadat apatické, nic ho nebaví, nic ho nezajímá a tak přidáváme víc a víc, jenže klíč je naopak ubrat, dát dítěti prostor, netlačit.

Dítě se potřebuje učit trávit čas samo se sebou. K tomu potřebuje volno.

Z přehnaného strachu, aby o děti bylo dobře postaráno vychováváme generaci dětí, které nebudou vědět co se sebou, protože nikdy nedostali možnost naučit se být se sebou. Organizovat si svůj čas, hledat co je baví a kým vlastně jsou…

Ze strachu, aby neměly málo podnětů je zahlcujeme a vlastně obíráme o to nejdůležitější – budování vztahu sama se sebou.

Takže prakticky:

• Pro šestileté dítě je jeden kroužek týdně až až
• A měl by to být takový, který si samo vybere. To, co ho opravdu láká.
• Každý den by dítě mělo mít možnost nedělat nic. Jen tak vyvanout. Flákat se a nudit.
• Tohle „nicnedělání“(nestrukturovaná aktivita) je totiž pro dětský mozek stejně důležité, jako stimulující aktivita.
• Což nakonec povede ke spontánní hře, hledání možností, objevování světa, svých limitů, talentů… To je potřeba podporovat. A k tomu patří dělání chyb – to je součást objevování. A samozřejmě i zodpovědnost za jejich řešení. Zkrátka dítě úzkostně nehlídat a nechat mu možnost poprat se se situacemi samo. Rodič může být bezpečným přístavem opodál. Nabídnout pomocnou ruku, když ji dítě žádá, ale ne dřív.
• Přehnaná péče škodí stejně jako málo péče, hledáme balanc.
• Aby se dětský mozek správně vyvíjel, potřebuje rovnováhu aktivity a odpočinku, rovnováhu vnějších podnětů a prostoru pro podněty vnitřní
• a taky láskyplný vztah. Žádný kroužek dítěti nevynahradí naši plnou pozornost a společně trávený čas.
• Pokud máte více dětí, je velmi přínosné trávit každý den alespoň pár minut s každým zvlášť.
• Co nejvíce volného času by dítě mělo mít možnost trávit v přírodě.