Co dělat, když dítě ve školce ubližuje jiným dětem?

To, že dítě ubližuje jiným dětem ve školce může mít více důvodů. A vždy je prvním krokem uvědomit si, že tím dítě vyjadřuje nějaké své emoce a emoce souvisejí s potřebami. To co vidíme je jen špička ledovce.

Dítě svým „nevhodným“ chováním signalizuje, že nejsou naplněné jeho potřeby. Když si tohle připomeneme, může nám to pomoci mít s naším dítětem soucit. A snáze pak pochopíme, že k odstranění nevhodného chování nemůže vést jeho zakazování či tresty, ale naopak naplnění potřeb dítěte. Problematické chování se pak zákonitě změní samo – potřeba je naplněná, takže se neobjevují nepříjemné emoce, dítě je nemusí ventilovat nevhodným chováním.

Jak to vypadá prakticky?

1. Když se dozvím, že například dítě bouchá jiné děti, vzbudí to nějakou emoci i ve mně rodiči. To je potřeba si uvědomit a nenechat se tou emocí ovládnout, ale nejprve opečovat sama sebe, abych měla kapacitu opečovat dítě. (Pokud to nejde – nenechat se ovládnout, je to skvělé téma pro psychoterapii pro rodiče – je to skvělý osobní rozvoj – děti nám zrcadlí mnoho našich nevyřešených témat nejen z našeho vlastního dětství, takže vyhledat odbornou podporu je skvělá investice).
2. Dalším krokem je zeptat se dítěte úplně klidně a s opravdovým zájmem proč to dělá. „Ty jsi prý dneska bouchal ve školce Honzíka… Jakto? Co se mezi vámi přihodilo?“ Neodsuzuju dítě, nepoučuju, nezakazuju. Jsem zvědavá. Dítě ode mě dostává zprávu, že se o něj zajímám, že mi může důvěřovat a že jeho pohled je pro mě důležitý. Posiluju tím náš vztah.
3. Dítě mi nějak odpoví a mě zajímá, která potřeba dítěte není naplněná. Možná mu Honzík bral hračku, nechtěl si s ním hrát… Vždycky za tím něco je. Nikdy dítě neubližuje jen tak. Mým úkolem je vyjádřit pochopení, pojmenovat emoce a zároveň dát najevo, že bití není dobrý způsob, že jsou lepší cesty jak to řešit. „Slyším, žes Honzíka bouchl protože ti nechtěl půjčit to super letadlo. Tos měl asi vztek co? Tomu rozumím, taky mě štve, když má někdo něco super a nechce mi to půjčit. Ale víš, bouchat lidi není dobrý způsob, jak to vyřešit.
4. Pojďme spolu vymyslet, jak by se to dalo udělat jinak…“ Běžné tříleté dítě tohle zvládne. „Jak by se to dalo udělat jinak, co myslíš…“ můžu se zeptat dítěte. „Pojďme se domluvit, že to příště zkusíš jinak…“ A řekneme si jak: „Co kdybys poprosil o pomoc paní učitelku…/našel si jinou hračku a počkáš až tahle bude volná…). Buďte kreativní, neříkejte dítěti hned příkazy, hledejte řešení spolu. Tím se dítě hodně naučí a hlavně se bude cítit přijaté a milované a ne odsouzené a nepochopené (což by jen vedlo k další agresi, protože frustrace zvyšuje agresi).

Pokud je ubližování velmi časté a nedá se o tom takhle mluvit, nefunguje to. Pak je to něco hlubšího, nějaká hluboká nenaplněná potřeba, často potřeba bezpečí, přijetí.

Agrese je reakce na pocit ohrožení. Agresivní dítě tedy není primárně „pachatel“ ale samo je „oběť“. Hledám tedy, kde a proč se dítě cítí nepřijaté, ohrožené a potřebuje se takto nevhodně bránit skrze náslilí na dalších dětech. Tady už může být užitečná psychologická podpora, někdy rodinná terapie.

A jak dítěti pomoci přímo ve školce?

Nemyslím si, že je efektivní, aby ve školce bylo místo, kde si dítě může vybít vztek. Na prvním místě je, aby se dítě setkalo s chápavou a respektující reakcí učitelek. „Vidím že máš vztek. Nemůžeš Honzíka bouchat. Pojď mi o tom povědět, proč se na něj zlobíš? Pomůžu vám to vyřešit…“ Vztek nikdy není jen tak a proto nepomáhá jen tak ho vybít.

Pravidla jsou v tomhle ohledu super. Určitě je fajn pravilo, že si vzájemně neubližujeme a je potřeba s dětmi probrat, co to znamená.

Pozor, kluci se někdy perou a je to hra. Je potřeba rozlišit, zda je to hra a oboustranný konsent – oba se chtějí prát, pak je to za mě v pořádku, když se dají pravidla a je tomu přítomný dospělý. Pak ať si klidně děti hrají na zápasy. Důležité je pravidlo STOP. Když jeden řekne stop, musí se přestat. Ale úplně jiná situace je, když se děti perou ve velkých emocích, kvůli pocitu nespravedlnosti a není to hra.

Je skvělé, když mají děti možnost učit se ve školce řešit konflikty a pracovat se svým vztekem. Vztek je skvělá emoce. Říká nám, že jsou překročeny naše hranice, vztek nás chrání. Proto je nesmírně důležité vztek u dětí nepotlačovat, ale naopak je učit mu rozumět a bezpečně (pro všechny) s ním zacházet.