Jak se dělá sebeláska?

Heslem poslední doby se stala sebeláska. Sebeláska je nyní odpovědí na všechny problémy.

• Nemůžete otěhotnět? Chce to více sebelásky.
• Partner se k vám nechová dobře? To je tím, že nemáte dost ráda sama sebe.
• Bolí vás zub? diagnóza je jasná – nedostatek sebelásky…

Možná to vypadá, že to zlehčuju a dělám si z toho legraci. Ale ne, já s tím do značné míry souzním. Ano určitě je moc důležité mít sama k sobě hezký vztah. Mít se prostě ráda. Rozhodně je člověku na světě líp, když se má rád, když není nepřítelem sám sobě.

Jenže, jak se to dělá? Aha. To už nám nikdo neřekne!

A tak nad tím přemýšlím. Jako jasně, můžu si stokrát poručit, budu se mít víc ráda. Jenže to jaksi nejde. Nejde to lusknutím prstu. Lásku nelze nařídit. Ani sama sobě.

Ale jde ji (vy)pěstovat.

Nejsem zastánce rychlých řešení. Mám daleko lepší zkušenost s tím, když se věci dějí jemně a krůček po krůčku. Když se staví poctivé základy. Jako v té pohádce o třech prasátkách, víte, jak to bylo. Že to prasátko, co chtělo mít vše hned nedopadlo úplně nejlíp…

Všímám si, kolik se vynořuje kurzů, kde z vás za jedno odpoledne/den/víkend udělají bohyni, naprosto vám změní život… Budete oplývat nekonečnou láskou a všechny vaše problémy rázem jako mávnutím kouzelného proutku zmizí…

Jenže i z vlastní zkušenosti vím, že tohle prostě nemůže fungovat. Nebo přinejmenším většině lidí ne. Ta skutečná hluboká a neochvějná láska se vytváří postupně, díky malým krůčkům, díky malým změnám v běžném, každodenním životě.

A těmi krůčky k lásce sama k sobě je prostě obyčejná laskavost. Ne to, že je hned všechno jinak. Nemusím hned změnit celý svůj život, protože to mi vydrží pár dní po kurzu, ale pak se s největšá pravděpodobností vše vrátí zpět. Protože když si člověk naloží moc, tak to prostě dlouho neunese…

A tak tady je pár typů pro ty malé krůčky:

• až zase něco pokazím, místo abych si vduchu či nahlas říkala jak jsem blbá, si protě z ničeho nic řeknu, něco laskavého třeba „však to se stává, učený z nebe nespadl.“
• když nebudu něco stíhat, tak se nebudu hnát, ale prostě si řeknu, že dělám, co můžu a svět se nezblázní, když přijdu trochu později.
• když na mě někdo bude protivný, tak mu prostě řeknu: „Hele, tohle mi není příjemný.“ Místo abych ze sebe dělala hromosvod pro nezpracované emoce ostatních…
• když se mi bude něco líbit a budu si zase chtít říct, že je to pro mě moc drahé a že na sebe nebudu utrácet. Tak si to prostě koupím a udělám si radost.
• občas si udělám chvíli jen sama pro sebe. Pro něco, co mám ráda. Jen tak.
• občas si splním tajné přání… Aniž bych někomu musela něco vysvětlovat 
• až mi zas někdo bude něco vyčítat, tak si prostě v duchu řeknu, že dělám to nejlepší co můžu a že to, co říkají ostatní je prostě „jen“ jejich názor.
• občas se na sebe usměju do zcradla a řeknu si, „mám tě ráda, ty ženo statečná!“ Jen tak bezdůvodně 

atd…

Prostě být sama k sobě laskavá. Zkoušet to až se to stane samozřejmostí. Nezlobit se na sebe, když to nepůjde hned. Malé krůčky… Postupně…

Lásce zdar!