Je to v podstatě změněný stav vědomí vlivem hormonálního koktejlu, který vyučuje tělo ženy při porodu a bezprostředně po něm. Jedná se hlavně o endorfiny a oxytocin.
Aby mohlo dojít k vylučování toho správného koktejlu hormonů a dalších biochemických látek v těle ženy, je potřeba, aby měla pro porod určité podmínky. Pokud ty správné podmínky žena nemá, je tím vylučování hormonů negativně ovlivněno a euforie se nemusí dostavit.
Rozhodně ano, základem je právě pohlídat si to, aby měla ty optimální podmínky. A není náhoda, že to jsou velice podobné věci, které žena potřebuje, aby se mohla milovat a prožít orgasmus: klid, pocit bezpečí, pocit, že není sledována a hodnocena = že se může chovat naprosto autenticky, že na ní nikdo nespěchá… A pak existuje taková já tomu říkám z legrace „svatá trojice“, co žena potřebuje, aby mohla hladce rodit – ticho, teplo a tmu. Když bych to měla shrnout do jednoho bodu – cokoli ženu ruší, porod brzdí a činí náročnějším. Pokud teda žena chce zažít euforii, nemělo by ji nic rušit, ani zvenčí ani její vlastní myšlenky, obavy, hodnocení sebe sama… Ideální je, když žena úplně ztratí hlavu a nic nemusí řešit. Pak je velmi pravděpodobné, že euforii zažije.
Naprosto zásadně. Pokud má žena správné podmínky a tím pádem se vylučují ty správné hormony, je žena naprosto uvolněná a to je ideální stav proto, aby porod běžel hladce a bezpečně. Dnes je nejčastějším důvodem k císařskému řezu nepostupující porod. Jsem přesvědčená o tom, že většina porodů, které se v nějaké fázi „zaseknou“ nepostupují dál právě z toho důvodu, že žena nemá pro porod dobré podmínky. Neustále ji něco nebo někdo ruší. To je jako při milování, kdyby k milujícímu se páru někdo pořád chodil, něco řešil, kontroloval, ptal se…, tak partneři těžko prožijí orgasmus, spíš to časem vzdají a řeknou, že za těchto podmínek to prostě nejde. S porodem je to úplně stejné.
Ano. Matka a dítě jsou hormonálně propojeni. Pokud žena zažívá stres, dítě to cítí a pokud zažívá blaženost a euforii, cítí to miminko taky.
U porodu funguje mnoho biochemických dějů. Zmíním ty nejpodstatnější: Oxytocin (Nazývaný hormon lásky, nebo vztahový hormon) způsobuje děložní kontrakce, tedy porodní stahy, díky němu se otevírají porodní cesty a miminko se jimi sune ven. Zároveň ovlivňuje vylučování endorfinů, ty mají za úkol pomoci ženě uvolnit se a cítit se při porodu příjemně. Pak je tu adrenalin, který když se vylučuje v příliš velké míře, může blokovat vylučování oxytocinu a tím brzdí porod. Proto je tak důležité u porodu eliminovat stres. Až na úplném závěru porodu, kdy je potřeba aby děťátko prošlo ven, hraje adrenalin důležitou roli, kdy mobilizuje ženiny síly k velkému finále. Po porodu oxytocin hraje zásadní roli v kojení a utvrzení vazby mezi ženou a jejím nově narozeným dítětem.
Hormony se vytváří ve speciálních k tomu určených žlázách – oxytocin v podvěsku mozkovém, adrenalin v nadledvinkách a endorfiny – přirozené opiáty vnikají na více místech v těle. Tam kde jsou potřeba, se dostávají krví.
Hormony jsou produkovány vždy, ale je otázka, zda jsou to ty správné, které v tu chvíli potřebujeme. Jak již jsem popisovala výše, aby se vylučoval oxytocin, který potřebujeme, aby porod běžel a aby po porodu matka hladce přijala své miminko, nesmí se příliš vylučovat adrenalin. Cokoli ženu u porodu stresuje, blokuje vylučování oxytocinu. Je například velmi časté, že žena vyjede do porodnice s hezky rozběhnutým porodem, jak prochází příjmem, kde dostává mnoho otázek, svítí tam ostré světlo, jsou tam cizí lidé… porod se často zastaví, tohle vše totiž může být stres a tím pádem se vylučuje adrenalin, který blokuje oxytocin. Když se žena trochu zabydlí, opadne z ní stres z cesty a příjmu, porod se většinou zase rozběhne. To je ideální příklad toho, jak při porodu funguje oxytocin a adrenalin.
Pokud při porodu podáváme umělé hormony, ovlivní to vylučování vlastních hormonů. Proto například podávání umělého oxytocinu při porodu zvyšuje riziko krvácení po porodu a negativně ovlivňuje kojení. Protože umělými hormony zasahujeme do produkce vlastních hormonů a do citlivosti na ně. Pokud se podává umělý oxytocin často se stane, že tělo neprodukuje endrofiny tak jako to dělá, pokud tvoří oxytocin samo. Ženy pak mohou popisovat porod jako mnohem více bolestivý.
Optimální postup je pochopit, proč se hormony netvoří – co ženu ruší nebo stresuje a pak s tím pracovat. Tedy zmírnit stres odstranit rušivé podněty, podpořit ženin pocit bezpečí… V našich porodnicích se příliš často a z mého pohledu zbytečně brzy přechází k používání umělého oxytocinu. Ten má ale oproti tomu, který si tělo tvoří samo, řadu závažných nežádoucích účinků, jak už bylo zmiňováno.
To je takový porod, u kterého žena zažívá euforické až orgasmicky vzrušivé pocity nebo dokonce skutečný orgasmus.
Teoreticky ano. Ale prakticky je to vzácné, zvlášť v podmínkách našich porodnic, které nejsou, řekněme si to na rovinu, úplně intimní.
Ano, pokud chceme zažít euforický až orgasmický porod, potřebujeme k tomu intimní podmínky. Tedy takové, které respektují ženinu intimitu, tak aby byla úplně uvolněná a mohla se porodnímu procesu poddat, jako se poddává milování. V podstatě jsou potřeba úplně podobné podmínky jako při milování.
Dá se na něj ladit, ale moc nepomáhá na něm lpět. Pokud jsem v křeči a orientovaná na podání výkonu, orgasmus spíš nepřijde. Je to opravdu velmi podobné jako s jakýmkoli jiným orgasmem, je potřeba čas, uvolnění, správná atmosféra, důvěra v sebe i ty okolo… Na tom všem se dá pracovat. Ale nedá se na to tlačit.
Zažít porodní euforii může pro každou ženu vypadat úplně jinak. Stejně jako různé ženy mají různé orgasmy. Je dobré se nesrovnávat s ostatními ženami. Každá máme svůj příběh. Když máme příliš konkrétní představy, jak porod má vypadat, může nám uniknout něco důležitého. Nejlepší je dobře si vybrat místo porodu a lidi, kteří o ženu budou pečovat. A pak už se prostě uvolnit a nechat to plynout. Je potřeba si uvědomit, že porod také není jen o ženě a jejích přáních a představách ale i o miminku a jeho potřebách… A celé je to velký zázrak a zázrak nejde naplánovat ani řídit 😉