Málokterá oblast našeho života je opředena tolika mýty jako kojení. Občas je až úsměvné čím vším jsme schopné si kojení znesnadňovat ve snaze dělat věci „správně“.

To je takový paradox dnešní doby – z jednoduchých přirozených dějů, dělat věci složité.

Savci kojí a nepřemýšlí o tom. Aspoň pokud vím :-). My lidé občas moc myslíme a potřebujeme mít vše pod kontrolou rozumu a tím si zbytečně zasahujeme do něčeho, co by mohlo fungovat jen tak – reflexně. Když se pak k tomu přidají „dobře míněné“ rady z okolí, které si navíc mnohdy zcela protiřečí, může se snadno stát, že jsme v počátcích kojení doslova zmatené až ztracené.

A tak když už tu šedou kůru mozkovou máme tak rozvinutou, pojďme si povědět pár základních věcí, kterými zkrotíme naši potřebu mít vše pod kontrolou a více se uvolníme. Možná by se následující text dal shrnout větou: „Věř, že to jde a nenech si do toho mluvit“ nebo „nečtěte poučky, čtěte svoje děti“. To ale našim mateřským mozkům úplně vždycky nestačí, že?

Co potřebujete vědět o kojení, abyste se neztratila v moři mýtů:

Harmonogram kojení, tabulky, rozmazlování, vedro a čajíčky, spánek

Nejčastějším a nejvíce devastujícím mýtem o kojení je kojení podle nějakého řádu, který vám někdo naordinuje. Už v porodnici se dozvíte, že mezi kojeními se musí dodržovat interval 2 (3)h a kojit maximálně 20 (10, 15 – podle zaběhané praxe v daném ústavu) minut. Že během kojení musí vypít dítě celé jedno prso a to druhé dostane příště (a nebo naopak musíte vystřídat obě prsa a třeba ještě každé max na x minut). Mezitím mu dáváme čajík nebo vodu. Bojíme se, aby se miminku v bříšku nesmíchalo natrávené a nenatrávené mléko. A když dítě pláče, musíte to vydržet, přece ho nechcete rozmazlit. A hlavně ať vám neusíná u prsa! Jo pak taky když vám dlouho spí tak ho musíte vzbudit a kojení mu vnutit.

Uf.

Ve skutečnosti je to všechno mnohem jednodušší a zároveň rozmatitější.

a) každé dítě je jiné, bude se tedy kojit jinak.

b) každý den je jiný, každý den bude jiné kojení. Já si taky někdy dám velkou snídani dvě svačiny, oběd a dvě večeře. A někdy nejím třeba půl dne a pak si dám jen něco drobného. I miminka mají své dny. Dny kdy se potřebují kojit více a kdy méně. S miminky je to tak, že vám úplně nevysvětlí, proč zrovna potřebují to co potřebují. Nezbývá nám, než jim prostě důvěřovat. Miminko není sebevrah, zdravé miminko nedělá něco, čím by si mohlo ublížit.

c) kojení není jen jídlo, je to i pití (a vy taky určitě pijete kdykoli máte žízeň a ne podle nějakého harmonogramu) a pak kojení je taky pro dítě forma ujištění, že svět je bezpečný, je to tekutá láska, něco co dodává miminku pocit bezpečí, co jej upokojuje. Mateřské mléko v sobě obsahuje látky, které tlumí bolest, uspávají a konejší. Německy se kojit řekne Stillen což v doslovném překladu znamená tišit ,uklidnit, konejšít. Jazyk má v sobě velkou moudrost. Je úplně v pořádku, pokud miminko usíná u prsu po nakojení. A je úplně v pořádku miminko kojením uspávat. Takto je kojení myšleno. Až miminko vyroste naučí se usínat i jinak. Vše má svůj čas.

d) když je horko, potřebujeme více tekutin. I miminko se bude kojit různě podle toho kolik zrovna potebuje tekutin, zda je horko či zima.

e) Miminka získávají sílu a energii nejen z kojení ale i ze spánku. Zdravý spánek je takový, který probíhá v cyklech a je potřeba projít celým cyklem. Pokud miminko budíme na kojení, narušujeme mu tím cykličnost spánku, což není optimální pro vývoj jeho mozku. Miminko pak může být rozmrzelé a unavené, má narušený spánek a stejně se moc nenakojí. Je úplně v pořádku, když miminko v noci spí někilik hodin v kuse, klidně 5, 6 i více. Pokud máte takové spavé miminko, zajásejte a spěte taky 🙂 Potřebné kalorie miminko získá kojením přes den.

f) Každé miminko je u prsa jinak dlouho. Některé se nají za pár minut, některé k tomu potřebuje delší čas. To je v pořádku. Někteří dospěláci také jedí tak že do sebe oběd doslova nahází a jiní jedí rozvláčně a pokrm si užívají… Každý jsme jiný. Některé miminko možná vypije půl prsa a bude mít dost a jiné možná vystřídá prsa osmkrát během jednoho kojení. To i to je v pořádku. Možná vás napadne argument zadního a předního mléka. K tomu se dostaneme později.

g) Každé miminko bude také jinak rychle přibývat. Tabulky které mají k dispozici pediatři jsou vesměs pro děti krměné umělým mlékem. Ty přibývají dost podobně, protože jsou krmeny podle harmonogramu, nikoli podle svých potřeb. Kojené děti jsou každé jiné. Často první půlrok přibývají velice rychle a druhý půlrok svého života se přibýrání rapidně sníží. Může to být různé. A je to tak v pořádku. Rozhlédněte se kolem sebe. Jaždý máme jinou tělesnou konstituci. Každý potřebujeme něco jiného. Kojením nemůžeme dítěti způsobit obezitu i když se nám to výrobci umělých mlék někdy snaží namluvit, naopak. Obezita může mít souvislost s krmením umělým mlékem a s kravskou bílkovonou.

h) pokud je díte kojené kdykoli potřebuje, není vhodné dávat mu žádné další tekutiny, žádné čaje, vodu, nic. Minimálně první půlrok života by mělo být kojené vyhradně. V léte, v zimě, kdykoli.

ch) Dítě nejde rozmazlit kojením. Pokud dáváte dítěti prso když potřebuje, tak ho prostě potřebuje. Jde dítě rozmazlit tím, že naplňuju jeho potřeby? Ne. Potřeby je potřeba naplnit. To je základ péče o dítě. 🙂

Vážení, měření, překrměné x hladové dítě, dokrmování, lahvičky, dudlíčky, kakání, čurání, žloutenka

To zda miminko dobře prospívá se nedá poznat podle toho, jak často a jak dlouho se kojí, ani podle vážení před a po kojení. Dá se to poznat prostě podle toho jak se chová a co dělá u prsa. Zda kaká, čurá (zprvu by mělo kakat i čůrat každý den), je spokojené, klidné. Pokud dávám dítěti kojení kdykoli o něj projeví zájem, pokud ho nijak nomezuji a vidím, že u prsa skutečně polyká, pak si mohu být jistá, že má kolik potřebuje, že není ani překrmené ani hladové. Překrmené dítě neexistuje. Pokud miminko vypije moc, prostě to vyblinká, nebojte, ono si poradí, určitě nění potřeba kojení nějak z venčí omezovat ze strachu, aby miminko nevypilo moc 🙂

To že má žena dost mléka se nepozná se to ani podle toho kolik odstříká do kelímku, ani podle toho, že někomu předvede prsa a ten někdo z nich zkusí něco vymáčknout… ani podle jiných metod. Pozná se to jedině podle kojení tedy toho, jak miminko prospívá.

Vážení před a po kojení považuju za jeden z nejdrastičtějších zásahů do kojení. Je to v mých očích takový kojící smrťák. Pokud chcete kojit tohle fakt nedělejte. Akorát vás to zmate. Raději než váhu sledujte svoje dítě. 🙂

a) váha by musela být velice precizně vykalibrovaná, aby měla nějakou vypovídající hodnotu, což váhy v porodnicích většinu nebývají

b) pro ženu i dítě je to nesmyslný stres – oddaluje se tím začátek každého kojení, miminko musí čekat než se zváží

c) každé dítě potřebuje jiné množství mléka v jiném čase

d) podle vážení před kojením a po kojení se nic nepozná, o ničem to nevypovídá. Fakt. 🙂 Co vám to napoví, že miminko vypilo 30 ml? Nic! Každé dítě potřebuje něco jiného. Já taky jím jiné porce než můj manžel a prospíváme oba dobře 😉

Dokrmování v porodnici a ještě k tomu dokrmování z láhve je dalším ničivým zásahem do přirozeného začátku kojení a zdraví dítěte. Běžné donošené dítě, které je v nepřetržitém kontaktu s matkou a kojí se kdykoli si řekne nepotřebuje žádné dokrmování. Dokrmuje-li se navíc z láhve, může to mít velmi neblahý vliv na kojení, protože z lahve dostává dítě potravu úplně jiným mechanismem než z prsa.

Hladová stolička – ani později po příchodu z porodnice domů, kvůli takzvané hladové stoličce, neporodučuji dokrmovat. Hladová stolička je mýtus. Hovínka kojeného miminka mohou vypadat opravdu různě. Důležité jsou ostatní ukazatele. Nemůžeme nic hodnotit podle jednoho příznaku. Pokud miminko dobře prospívá, barvu hovínek bych neřešila 🙂

Dudlík, podobně jako láhev ovlivňujě techniku sání miminka. Navíc, když má dítě dudlík prakticky to znemožňuje komunikaci mezi ním a maminkou. Dítě, které má dudlík nechce prso tak často. To by sice na první pohled mohlo vypadat jako to co chceme, ale ve skutečnosti to nechceme, protože pokud není dítě u prsu dostatečně, pak klesá tvorba mléka. Na druhou stranu jsou situace, kdy dítěti prostě prso dát nemůžeme, třeba při řízení auta nebo když maminka musí k lékaři apod. Pak bych se za dudlík přimlouvala. Ovšem až ve chvíli, kdy je kojení dobře rozběhnuté (cca od 3 týdnů … individuálně) a nečiní žádné potíže. Pak si myslím, že jednorázově dudlík neuškodí. Dlouhodobě pravidelně ano.

Škodlivost novorozenecké žloutenky je dalším uměle vyrobeným strašákem. Rodičům se v porodnicích tvrdí, že jejich dítě nesmí mít žloutenku jinak je ohrožen jeho mozek. Pokud dítě zežloutne nebo lékaři přístrojem naměří vyšší hladinu bilirubinu (barvivo, které způsbuje žluté zabarvení) chtějí dítě osvěcovat spěciálním světlem, které pomáhá rozkládat žluté barvivo v kůži. Většinou kvůli tomu dojde k oddělení miminka od matky a kojení podle harmonogramu. Tedy dítě je někde na ošetřovně 24h i déle a matce se nosí jen na kojení po cca 2-3 hodinách. Taková péče je jednak ve většině případů zcela zbytečná viz např. tento článek v češtině nebo tento článek v angličtině, ale hlavně dochází k závažnému narušení kojení. Tato fototerapie (osvěcování miminka speciálním světlem) je pro dítě vyloženě riziková (kvůli vysušování kůže a  narušenému kojení může vést k dehydrataci). Nechápu, že se ještě stále v takové míře (až 60% dětí) dělá.

Málo mléka, slabé, mléko, kdy už konečně přijde to mléko?!

Mléko mají ženy v prsách už od cca 20. týdne těhotenství. Po porodu je ihned k dispozici přesně v takovém množství, které miminko potřebuje a přesně v takovém složení, které je optimální pro zdravý vývoj jeho trávení, imunitního systému, mikrobiomu a osobnosti. O tom, proč mají ženy po porodu jen pár kapek mléka a proč je to tak dobře, jsem napsala celý článek. ZDE.

Důležité je vědět, že maminka funguje s miminkem jako dyáda. Jako jeden organismus, kde vše se vším souvisí. Aby kojení fungovalo, musí být spolu v těsné blízkosti, nejlépe co nejvíce tělo na tělo, ideálně kůži na kůži. Množství mléka je přímo závislé na tom, kolik si dítě z prsou bere. Čím víc tím víc. Pokud z nějkého důvodu miminko pije méně, i mléčka může ubývat. Jeho tvorbu však jde zase zvednout. Pokud vás trápí pocit, že máte málo mléčka, věřte že: a) vůbec to tak být nemusí, b) tvorbu mlíčka jde poměrně snadno zvýšit c) a to mě samotnou vždycky hodně uklidňovalo – rozkojit se mohou i adoptivní maminky, které nikdy samy neporodily a neměly u sebe svá adoptivní miminka hned od narození, ale až později.

Slabé mléko neexistuje. Není žádné správné a špatné mléko. Mateřské mléko je jiné na začátku kojení i na konci. Na začátku dne je jiné než večer a večer jiné než v noci. V každém prsu je jiné mléko… Které je to správné?

Pokud kojené miminko neprospívá optimálně je potřeba zvážit:

• zda je kojeno skutečně dle svých potřeb
• kdo a jakým způsobem hodnotí, že mimino neprospívá

Malá prsa, velká prsa, ploché bradavky…?

Kde se v nás lidech vzala představa, že některá prsa jsou ke kojení vhodná a některá ne?

Kolik žen už si vyslechlo onu bájnou větu: „S těmihle bradavkami nemůžete kojit.“ Jako by některý penis byl vhodný pro milování a některý ne. Jakoby některá vagína byla vhodná pro porod a některá ne… To je přeci nesmysl. Prsa jsou na kojení. Malá, velká, špičatá či kulatá, velké bradavky, malé bradavky, vystouplé či „vpáčené“. Máte prsa? Pak můžete kojit. Je opravdu extrémně vzácné, že by se žena nemohla rozkojit. Pokud chce a má trpělivost sama se sebou i miminkem a vhodnou podporou, pokud ji potřebuje, pak se může rozkojit opravdu téměř úplně každá žena.

Koliky, prdíky, brknutí čili odříhnutí, blinkání, škytání, zadní mléko, jídelníček maminky… Aneb aby bylo v bříšku dobře

Koliky prý vznikají jednak tím, že žena jí nadýmavé, dráždivé či alergenní potraviny nebo tím, že dítě pije moc často a míchá se mu v bříšku natrávené a nenatrávené mléko. Obojí je mýtus. Koliky tedy obtížně utišitelný pláč, který si vykládáme často jako bolavé bříško jsou mnohem barvitější problém. Vlastně bolavé bříško za to skoro nemůže. Vemte si už jen toto: Koliky se objevují vetšinou navečer. Jakto, že celý den dítě nakojené mléko tráví úplně v pohodě a najednou večer se abrakadabraka něco stane a je problém. To je přeci nesmysl!

Miminko má milion důvodů proč může plakat. Pokud se „koliky“ objevují typicky navečer, může se daleko spíše než o bolavé bříško jednat prostě a jednoduše o únavu. Ano tak jednoduché to je. Mnoha rodičům pomáhá v případě večerních kolik prostě vytipovat, kdy se objevují a chvíli předem miminko uspat. A tím se kolik zbaví. Miminko uspí kojením, nebo nošením v šátku. Některé páry si pochvalují, že si udělali takový svůj večerní rituál, že šli každý den na kratičkou procházku, u které miminko uslo. Je úplně normální a vpořádku, že miminka s usínáním potřebují pomoci a že nechtějí usínat bez rodičů. O spánku miminkem si podprobněji povíme zase jindy.

Potrava maminky má ve skutečnosti na trávení miminka mnohem menší vliv než si někdy myslíme. V podstatě nedoporučuji jídelníček po narození miminka jakkoli předem upravovat. Miminko je z bříška zvyklé na to, co jste  jedla už v těhotenství. Děti většinou v pohodě zvládají ostré pokrmy, nadýmavé, cokoli… Pokud byste přesto měla pocit, že po tom, co jste snědla nějakou potravinu, miminku nebylo dobře, pak tuto potravinu na čas vylučte z jídelníčku. Po nějaké době ji zase zařaďte a sledujte jak bude miminko reagovat. Pokud mu znovu nebude dělat dobře, doporučuji až v tuto chvíli vyřadit na dělší dobu.

Ještě poznámka k alergenním potravinám. Hodně se mluví o imunologickém okénku tedy době od 4. do 6. měsíce, kdy se podle něterých výzkumů má dítě setkat s co nejvíce alergeny aby si na ně zvyklo. Já se s touto teorií neztotožňuji a daleko rozumnější pohled mi přijde, že se miminko setkává s alergeny skrze potravu matky v mateřském mléku. Proto není účelné, aby se maminka vyhýbala alergenním potravinám. Pralidi zřejmě svůj jídelníček také neupravovali. Jedli prostě co bylo.

Speciální problematika jsou mléčné výrobky ve stravě maminky a případný vznik intolerance mléčné bílkoviny u miminka. Občas se setkávám s postoji, že by kojící žena vůbec neměla mléko nebo naopak s úplně opačným postojem, že by kojící žena měla vypít x litrů mléka, aby měla sama dobré mléko. Můj názor je takový, že pro dospělé savce není úplně běžné pít mléko jiných savců. Navíc mléko, které máme běžně dostupné v našich obchodech má ke skutečnému mléku hoooodně daleko. Takže průmyslově zpracované mléko nedoporučuju vůbec nikomu, nejen kojícím matkám. Pokud žena kojí, je potřeba mít kvalitní stravu a přísun vápníku z jiných zdrujů – např.  kořenová zelenina, kopřiva, mák…

Kojící maminky by neměly kouřit, mohu požívat melé množství alkoholu. Cca 1 dcl vína za den nebo jedno malé pivo by mělo být ok.

Co se týče míchání natráveného a nenatráveného mléka, tento mýtus pochází z krmení dětí umělým mlékem. Tak skutečně (vzhledem k tomu, jak náročné je pro lidské mládě trávit kravské mléko) může docházet k potížím. Ale mateřské mléko je pro miminko ideálně stravitelná potravina, která by ve valné většině případů neměla činit trávení žádné potíže. Však za složením mateřského mléka stojí dlouhá leta evoluce, která jej upravila po podoby nanejvýš vhodné potřebám miminek. A automaticky se počítá s potřebou kojit se častěji než jednou za dvě hodiny 🙂 Matřské mléko je dokonce tak dobře stravitelné, že kojené děti (asi po třech týdnech od porodu, kdy se kojení ustálí) mohou kakat jen jednou za několik dní (třeba i jednou za týden i déle).

Prdíky. Děti prostě prdíčkují a je to tak správně. Co je problém, když prdíčky v bříšku zlobí a nechtějí ven. Není to ani tak otázka, zda jíst či nejíst nadýmavé potraviny. Jako spíš otázka optimálního vylučování. Jak zařídit, aby šli prdíky ven? Ze zkušenosti mnoha žen vyplývá, že děti, jejichž maminky používají bezplenkovou komunikační metodu netrpí na zaražené prdíčky. Optimální pozice pro vyprazdňování je totiž podřep a to jak pro dospěláky, tak pro malá miminka, jimž podřep maminky imitují přkrčením nožiček k hrudníčku…

Miminka si po kojení nemusí brknou čili říhnout. Je naprosto běžné a žádoucí, aby miminka u kojení usla. Je tedy nelogické miminko hned budit tím, že měním jeho polohu a nutím ho brknout. Naopak náhlou změnou polohy po kojení můžu způsobit, že si miminko zbytečně ublinkne. Což nechceme.

Pokud miminko, které dobře prospívá, blinká samo od sebe, je to tak v pořáku. Děti si tak samy regulují množství mlíčka v žaludku, aby nebyla „přepitá“.

Miminka někdy škytají. Někdy to může být tím že jim je zima. Jindy je to prostě jen tak. Už v bříšku škytala. 🙂

Přední a zadní mléko neexistuje. Opravdu. Mléko se mění pořád. Není nikde žádná značka, kdy jde o přední a kdy o zadní mléko. Na začátku krmení může být na pohled „vodnatější“ a po chvíli méně průhledné. Je jiné ráno, v průběhu dne, večer i v noci. Jiné je po pár doušcích, Jiné je v jednom prsu a v druhém v tu samou chvíli. Jiné je vkaždém z cca 15 mlékovodů, ukrytých v jednom prsu… Už chápete? 😉

Správné kojení nikdy nebolí/na začátku kojení vždycky bolí/dítě ničí bradavku, kojení versus dudlání, mastičky

Mnoho mýtů se točí kolem bolestivosti kojení. Na jednu stranu se dozvídáme, že pokud je dítě „správně přiložené k prsu“ kojení nesmí bolet. Na druhou stranu se ženy v porodnicích často setkávají s tvrzením, že první dny kojení prostě bolí a pak si bradavky zvyknou, že je to tak prostě nutné než se trochu „ošoupou“. V některých knihách o kojení se dokonce doporučuje, aby si ženy před porodem drhly prsa kartáčkem nebo hrubým ručníkem, aby si bradavky „zvykly“ na opotřebení. Po porodu se zase klidně dozvíte, že máte dítě přiložit jen tak maximálně na pět minut a dost, aby se vám bradavky neponičily. A hlavně ať vám to prso jen tak nedudlá, v případě, že máte pocit, že miminko jen dudlá, honem s ním od prsa pryč ať si nezničíte bradavky.

Zde je opět potřeba přistupovat ke každé matce-dítěti individuálně. Ženy, které jsou velmi citlivé, mohou cítit trochu zvláštní pocity (tahání, tlak, i trochu bolest) i když je miminko k prsu přisáté úplně krásně. Mnoho žen v prvních dnech po porodu bradavky prostě cítí a postupem času (opravdu tím myslím, pár dní třeba cca 3 -7 ) se vše srovná a bradavky se přizpůsobí. Tím ovšem nemyslím takovou bolest, že žena má slzy v očích, kouše se do rtu a děsí ji každé další kojení. To už je samozřejmě známka že je potřeba dělat něco jinak. Problém je, že ze začátku stačí opravdu chvilka, kdy je miminko chyceno k prsu blbě a už jsou z toho velké potíže. Proto je potřeba mít na kojení klid, nikam nespěchat, kojit, když miminko potřebuje a hlídat si aby prso chytlo dobře. Po pár dnech si na vše zvyknete a už to půjde samo.

a) Každá žena je jiná a bude pocity v prsou vnímat jinak intenzivně

b) Pokud je miminko k prsu hezky přisáté, bradavku neničí ani kdyby ji mělo v pusince tři hodiny.

c) Dudlání prsa je naprosto normální a pro miminko důležité. Pokud je miminko k prsu hezky přisáté, dudlání bradavku rozhodně neničí.

d) Někdy stačí málo, aby se bradavka nevhodným přiložením miminka poškodila, hojení pak může být poměrně náročné.

e) Není potřeba používat preventivně žádné mastičky. Nenechte se napálit marketingovými triky firem, co vydělávají na rodičích a vnutí vám kde co. Pokud jsou ovšem bradavky poraněné, pak mám velmi dobrou zkušenost s mastí na bradavky od německé porodní asistentky Ingeborg Stadelmann (snadno vygooglíte). Prsa se díky ní hojí opravdu skoro před očima a je bez chemie 🙂

Špatné a správné přisátí

Opět je potřeba zdůraznt, že každá žena je jiná i každé miminko. Pokud vám kojení funguje, není potřeba nic řešit i kdyby bylo miminko z pohledu „odborníka“přisáté úplně blbě a v úplně nemožné pozici 🙂

Pokud ovšem tápete, může vám pomoci to, co funguje většině maminkám-miminkům:

• Dát si čas na samopřisátí (hned po porodu i později)
• Počkám až miminko doširoka otevře pusinku (k tomu mu mohu pomoci tak, že mu přejedu bradavkou pod nosíčkem)
• při kojení má miminko bradavku hluboko v pusince, takže drží rtíky dvorec, který je (podle velikosti) skoro celý uvnitř pusinky
• mezi nosíkem a prsem je prostor (třeba cca na jeden prst)
• bradička miminka je zabořená do prsa
• miminko je u prsa v pohodlné pozici, tak aby mělo oporu a mohlo se uvolnit (uši-ramena-kyčle v jedné rovině, břichem přitisklé na tělo matky, rozhodně vyndané ze zavinovačky, ideálně kůži na kůži)
• mamince je u kojení pohodlně

Je umělé mléko pro děti bepečnou náhražkou mateřského mléka?

Není. Prostě není. Vemte si už jen to, že mládě od krávy, neboli telátko má 4 žaludky. Lidské mládě má jeden. Myslíte si, že kravské mléko je určené pro lidská mláďata, že obsahuje to samé, co potřebují telátka i miminka a že ho dokážou hladce strávit i telátka se čtyřmi žaludky i miminka s jedním? Odpověď je ne. Bohužel. Jasně možná vás napadne, že se přece to kravské mléko speciálně upravuje, aby bylo pro lidská miminka stravitelné. Ano upravuje. To ovšem ještě neznamená, že je pro lidská mláďata neškodnou variantou. Zde je pro představu okopírované složení umělého mléka, ať vítě, čím vším se upravilo:

Rostlinné oleje (palmový, řepkový, kokosový, slunečnicový, olej z mikrobiologických zdrojů), laktóza (z mléka), demineralizovaná syrovátka (z mléka), sušené odtučněné mléko, galaktooligosacha­ridy (z mléka) 9 %, koncentrát syrovátkové bílkoviny (z mléka), syrovátková bílkovina (z mléka), fruktooligosacha­ridy 0,63 %, emulgátor (sójový lecitín), rybí tuk, citran draselný, uhličitan vápenatý, chlorid hořečnantý, chlorid draselný, citran sodný, fosforečnan vápenatý, kyselina askorbová, L-askorban sodný, taurin, chlorid cholinu, hydroxid sodný, síran železnatý, L-tryptofán, síran zinečnatý, sodná sůl ,uridin 5´- monofosfátu, cytidin 5´- monofosfát, inositol, DL-? tokoferyl acetát, adenosin 5´- monofosfát, sodná sůl, inosin 5´- monofosfátu,ni­kotínamid, sodná sůl, guanosin 5´- monofosfátu, D-pantotenát vápenatý, síran měďnatý, retinylpalmitát, DL-? tokoferol, cholekalciferol, L-karnitin, thiamin hydrochloridu, pyridoxínhydrochlo­rid, kyselina pteroylmonoglu­támova (kyselina listová), síran manganatý, jodid draselný, riboflavin,fy­tomenadion, seleničitan sodný, D-biotin, kyanokobalmín  – zdroj: https://www.sleky.cz/hami-pocatecni-mleko-0-800-g

Dobrou chuť!

Co tedy dělat pokud žena přechodně či dlouhodobě nemůže kojit? Pokud žena přechodně nemůže kojit je nejleší variantou odstříkat mléko do zásoby a nebo zajistit mateřské mléko z mléčné banky od dárkyň mateřského mléka. Osobně bych možná raději poprosila kamarádku, ať mi dítě kojí (přechodně, třeba po čas kdy jsem na operaci) než abych mu dala umělé mléko. Dříve bylo úplně běžné mít kojnou a nebo si kamarádky kojily děti navzájem.

Pokud žena z nějakého důvodu vůbec nemůže nebo nechce kojit (znovu opakuji, že žen, které by fyziologicky nemohly kojit je opravdu naprosté minimum, většina problémů se dá vyřešit, pokud žena chce a má správnou podporu), je v prvních měsících, pokud žena neseženě dlouhodobý zdroj darovaného mateřského mléka (což bývá docela těžké) umělé mléko nutnou volbou. V takovém případě ničemu nepomáhá trnout a strachovat se, že dítěti škodím. Prostě to jinak nejde. V takovém pípadě je lepší uvolnit se a prostě to přijmout jak to je. Jakmile to bude možné, doporučuji umělé mléko omezit a postupně přejít na jinou než mléčnou stravu. V případě umělého mléka tedy na rozdíl od kojení doporučuji začít s příkrmy od 4. měsíce miminka.

Kojní a léky, kojení a nemoci (matky i dítěte)

Benefity mateřského mléka jsou natolik vysoké a zároveň rizika umělého mléka tak velká, že pokud máme volit, zda má dítě pít mateřské mléko se stopovým množstvím léků nebo umělé mléko, vychází z toho ve většině případů lépe mléko mateřské. Problém je, že je prakticky nemožné testovat užívání léků u kojících žen, protože jaká žena by se do takové studie přihlásila? Proto má mnoho léků na sobě napsáno, že jsou nevhodné pro kojící matky. Protože to raději zakážeme rovnou, když to nemůžeme ověřit výzkumem. Pokud potřebujete věděcké faramakologické informace o konrétních lécích mrkněte na databázi ZDE. V databázi je možné ověřit chemické složení léků a jejich dosud známé účinky na kojení a kojence.

Rozhodně není potřeba přestat kojit pokud je žena nemocná nebo jde na operaci. Pouze ve velmi vyjímečných situacích. Naopak, pokud je žena nemocná, předává prostřednictvím mateřského mléka svému miminku přesně ty potřebné protilátky, aby také neonemocnělo. V případě, že je miminko nemocné, je pro něj kojení nejlépe stravitelnou potravou. Mnoho dětí v průběhu nemoci v podstatě odmítá konzumovat cokoli jiného. Díky kontaktu matky s miminkem se mateřské mléko přizpůsobuje přesně na míru potřebám nemocného dítěte. Obsahuje protilátky, které mu usnadňují uzdravení. První půlrok po porodu je imunitní systém dítěte zcela nezralý a závislý na kojení.

Kojení a zdraví matky

Existuje mnoho mýtů o tom, že kojení a zvlášť dlouhodobé kojení ničí ženě zdraví. Není tomu tak. Kojení má prokazatelně pozitivní vliv na zdraví matky. Má například významný efekt na prevenci rakoviny prsu, vaječníků a dalších ženských orgánů. Zároveň je nutné říct, že kojící matka by měla být citlivá ke zvýšeným nárokům svého těla – dostatečně pít, kvalitně jíst a odpočívat. Případně doplňovat potřebné vitaminy a minerály – vápník, D3, omega-3, jód…

Také je dobré vědět, že kojení není antikoncepce. Je běžné, že ženy po čas kojení nemenstruují (některé naopak menstruují hned po šestinedělí, i když plně kojí, i zde panuje velká variabilita), přesto může dojít k otěhotnění. Je vhodné zvolit jinou než hormonální antikoncepci, i když vám výrobci léků budou tvrdit, že je hormonální antikoncepce při kojení bezpečná. Není. Ani při kojení a ni mimo kojení. O tom ale třeba někdy příště.

Mnoho mýtů se také vztahuje k tandemovému kojení (když žena kojí více dětí najednou), kojení v těhotenství – riziku potratu při kojení… Názory na tato témata se velmi různí. Můj pohled je takový, že je důležité, aby žena v těchto situacích byla k sobě citlivá a upřímná. Pokud se cítí dobře a má dost sil, pak není problém kojit dál v těhotenství nebo kojit sourozence zároveň. Pokud se však cítí unavená, vnímám jako vhodné dát přednost mladšímu miminku.

Jak dlouho kojit, příkrmy, dlouhodobé kojení, samoodstavení

Nehledě na to, co nám podsouvají výrobci umělých výživ pro kojence ve svých „výzkumech“, dobou kterou i Světová zdravotnická organizace (WHO) vnímá jako přirozenou a vhodnou pro zavádění příkrmů je půl roku věku miminka. WHO doporučuje první půl rok života miminka výhradně kojit a nepřidávat nic jiného. Poté postupně začít dětem dávat ochutnat další potraviny. Ty jsou zprvu jen příkrmem, něčím, co se přidá, spíše pro zajímavost, ke kojení v rámci „oběvování světa“.  Kojení je stále základ stravy kojence a to až do cca roka, kdy se pomalu začíná měnit poměr mateřského mléka a jiné potravy, kterou dítě přijímá. WHO doporučuje kojit 2 roky a déle, pokud to ženě a dítěti takto vyhovuje. K samoodstavení dochází přirozeně zpravidla mezi 3-4 rokem dítěte, je to ovšem velice individuální. (Podíváme-li se na domorodé kmeny, je běžné kojit do 3-4 let a poté teprve mít dalšího potomka). Někdy se setkávám s mýtem, že po půl roce (4 měsících, roce…) je mateřské mléko už jen „voda“ a miminku nic nedává. To je samozřejmě čirý nesmysl a nedivila bych se, kdyby jej šířili třeba výrobci umělých mlék s cílem zvýšit zisky, jak už to tak v naší společnosti chodí. Dalším podobným marketingovým tahem je tvrzení, že existuje určité „imunologické okénko“ tedy období od cca 4 měsíců, kdy by dítě mělo ochutnat co nejvíce druhů potravin, aby pak nebylo alergické. Kolem dlouhodobého kojení panuje spousta mýtů. Jedním z nich je třeba to, že noční kojení způsobuje kazení zubů. Přijde mi trochu nelogické, proč denní kojení zuby nekazí a noční ano. O tom, ale třeba zase jindy…

Velmi dobrá příručka WHO o kojení v angličtině ke stažení ZDE

Zaručené rady, aneb nikdy neříkej nikdy

Co dělat, když se kojení opravdu nedaří? I to se stává. A pak je čas neházet flintu do žita a pozvat si někoho opravdu zkušeného, kdo vás podpoří. Je při tom dobré nezapomínat na to, že nic není všespásné a žádná metoda nefunguje všem. Pokud vám někdo tvrdí, že je jediná správná možnost, jeden lék pro všechny a na všechno, byla bych velmi opatrná. nemám ráda fanatismus žádným směrem. Kolem kojení je fanatismu občas až až. Takto se často mylně používá jako všelék kontakt kůži na kůži či savčí poloha. Ta ovšem také nesedne úplně všem. A někdy už je situace natolik pokročilá, že je potřeba krátkodobě přistoupit k podpůrnému řešení. Setkávám se i s takovými mýty, že by kojící ženy neměly zvyšovat tvorbu mléka pomocí bylinek, protože to znevažuje jejich mateřské kompetence nebo že za žádnou denu nesmí miminko přikrmit. Souhlasím, že u běžného kojení není třeba tvorbu mléka nijak podporovat kojícími čaji ani bylinami, kapslemi natož léky. Nicméně pokud žena nemá včas dostatečnou podporu a dojde do stádia, kdy už máme opravdový problém, pak vnímám bylinky jako dobré řešení. Stejně tak v úplně krajních přípdech považuju za potřebné miminko dokrmit. Bavíme se ovšem o úplně krajních případech. Pokud žena cítí, že potřebuje pomoci, neměla by se mězi ostatními kojícími matkami cítit nějak nepatřičně. Každý má svou cestu. A to je potřeba respektovat. Každý ocení jinou formu pomoci.

Správná matka kojí?

Hej, tak pozor. Správné matky neexistují! 🙂

Pokud jste někdy sama o sobě pochybovala, zda jste dost dobrá máma, když nekojíte nebo jste nekojila tak dlouho, jak jste si přála, zkuste jít k zrcadlu, podívat se si do očí a říct si: „Vím, že děláš to nejlepší, co můžeš. Jsi skvělá máma.“ Mateřství není jen kojení. A ano neexistuje lepší strava pro miminko, než je kojení. Ale život není jen kojení.

Nakonec bych ještě jednou ráda zdůraznila, že každé dítě je jiné stejně tak jako každá žena je jiná. Nic nebude platit úplně pro všechny. Je na každé z nás, najít svou cestu, citlivě a pozorně ke svému miminku. S vědomím, že i každé naše dítě je jiné. To, co skutečně pomáhá a co nás může vést, je prostě vnímat, co dítě potřebuje a důvěřovat sobě i mu.

„Nečtěte poučky, čtěte svoje děti“