Domácnost – péče o život, aneb děti a domácí práce

Kdysi jsem četla knížku, která se jmenovala Domácnost – péče o život. Bylo to v době, kdy jsem se čerstvě stala maminkou, a byla jsem fascinována světem, který se najednou přede mnou otevřel. A i tato kniha byla jedna z těch, které mi otevřely oči. Je to už skoro deset let, a tak je možné, že už si vlastně ani tak nepamatuju, to co se v knize psalo, jako spíš stopu, kterou ve mě zanechala, a myšlenky, které mě díky ní napadly.

Jde zkrátka o to, že ty rytmicky se opakující práce v domácnosti, které nikdy nekončí, které se točí pořád dokola, až má člověk občas pocit, zda vůbec mají smysl – jako třeba mýtí podlahy, když se stejně za chvíli ušpiní, zametání, když za pár minut zase všude budou psí chlupy a drobečky od dětí, že jsou vlastně něco nesmírně cenného. Záleží, s jakým záměrem je děláme, a co u nich prožíváme, na co při nich zaměřujeme pozornost.

Jsou to činnosti prostřednictvím kterých my ženy umíme čarovat. Jen si na to vzpomenout.

Budu trochu konkrétnější. Když uklízím, pečuji tím o prostor kolem sebe, zbavuji se nečistoty, mám co do činění s obnovou, regenerací. Prostor ve kterém žijeme je odrazem našeho prostoru vnitřního a naopak. Tedy harmonický domov má příznivý vliv na jeho obyvatele.

Nepořádek vyčerpává, zaměstnává naši pozornost, dráždí naše smysly, ač si to mnohdy ani neuvědomujeme.

Vše co děláme a to jak to děláme má vliv na naše děti. Protože to vidí, cítí a žijí v tom a podle toho.

Když pečujeme o domov s láskou, je to z něj cítit. Takový domov má úplně jinou atmosféru.

Miluju práci s vodou. Ve všech jejích podobách. Voda je kouzelně očistná. Díky ní se zbavuji toho co již nepotřebuji. Miluju praní prádla, jako by se se špinavou vodou z pračky vypouštělo i trochu z negativních zážitků, které mě potkaly, když jsem zrovna měla to či ono oblečení na sobě a vytváří se tak čisté pole pro nová setkání. Miluju žehlení, kdy pára pálí poslední zbytky toho starého co zůstalo, kdy se teplem vyrovnávají ohyby v látce a vše je pak tak krásně hlaďoučké…

Miluju zalévání květin. Ten čas, kdy jim věnuji laskavou pozornost. Moje prababička každé ráno před snídaní obešla celý byt a s každou květinou si popovídala. Jedné řekla, že krásně kvete, druhé slíbila, že jí bude víc zalévat, třetí pověděla, že už jí sundá ty suché lístky… Jako dítě mě to fascinovalo.

Přála bych si věnovat našim květinám stejnou lásku, věřím, že i ony by pak o nás pečovaly o to víc svými květy.

Miluju mytí nádobí, kdy se kochám krásným porcelánem, a vzpomínám od koho jsem dostala ten který hrníček či talířek a usmívám se při vzpomínce jak dětem a muži chutnalo. Baví mě sledovat kompozice, které vznikají v odkapávači.

Miluju umývání podlah, jako bych s tou vší špínou co pak vyliju do záchodu vylila i všechny hádky a rozepře, které doma občas proběhnou. A prostor je zas čistý pro nové příběhy. Líbí se mi jak pak celý byt voní čistotou.

Miluju mytí oken, kdy jako by se zjasnil pohled ven, kdy zase vidíme svět trochu více čirým pohledem, kdy k sobě pouštíme o něco jasnější sluneční svit.

Miluju převlíkání peřin, když je klepu z okna, a jak jimi mávám, jako bych mávala i všem zlým snům… A pak si vybírám nové povlečení, na které zrovna mám náladu, čím naši ložnici vyzdobím, do čeho oblékneme nové sny…

Je to pro mě mnohdy těžký úkol, ale vím, jak moc je potřebný – zbavování se nepotřebných věcí. Mám obrovskou fantazii, jsem kreativní a to není vždy jen skvělé, je to taky obtížné, protože pak je těžké zbavovat se věcí. Vždycky mě napadne k čemu by se ještě rozbitá věc dala použít – přešít, jako dekorace, nabarvit, na koláž, na loutky, na hračky, na mozaiku…

Ale vím že s každou věcí kterou vyhodím nebo předám lidem, kteří ji upotřebí víc než já, dělám prostor. Mám pocit, že čím víc máme věcí tím míň máme energie, jako by nás ty věci vysávaly. A tak je skvělé mít jich co nejmíň. Nekontaminovat jimi prostor. Těší mě, když se mi to daří.

Ráda zdobím náš domov. Šiju nové záclonky a závěsy, ubrusy a dečky. Měním obrazy, rámuju fotky, vyrábím dekorace. Miluju když máme doma květiny ve váze. Nejlépe mohu-li je sama natrhat, nebo koupit na tržnici od těch stařenek, co je dycky prodávají (ráda s nimi prohodím pár slov a tak má kytička v sobě ještě hezkou vzpomínky na lidské setkání).

Ráda šiju a zašívám. Připadám si vždycky jako hospodňka z 19. století, když mám jehlu v ruce. Je to tak krásná činnost, táhlými pohyby ruky čarovat jehlou.

Moc ráda vařím. Je to pro mě nesmírně kreativní činnost. Umění. Ráda zdobím stůl, aranžuju jídlo na talíř. Baví mě všechny ty barevné kombinace, nekonečné možnosti… Vařím intuitivně. Je to činnost na úrovni čarování. Smíchám co mi přijde pod ruku ani sama nevím, který hlas mě při tom vede, ale výsledek je většinou výborný. Je to jednou z hlavních potřeb matky, sytit. Sytím a naplňuje mě to.

Tohle je to co chci předat svým dětem. Lásku k životu.

Zkrátka, když už se musím věnovat domácím pracem, mohu v tom najít spoustu zalíbení, spoustu radostných myšlenek, díky nimž si to mohu užít. A já jsem se rozhodla, že když už něco dělám, tak si to chci užívat. Lidé mají různé koníčky, jedním z koníčků může být i péče o domácnost protože to je místo, kde se odehrává náš život.

Ještě pár tipů jak si úklid zpříjemnit:

• zpívat si u toho – lidé si vždy u príáce zpívaly, jsou dokoce různé lidové písně pro určité druhy práce. Věřím, že je velký rozdíl mezi tím jestli si u úklidu zpívám, nebo nadávám, že to nestíhám a že mě to nebaví a že je to pořád dokola. A tak si zpívám.
• pouštět si přijemnou hudbu – zaručeně funguje na doborou náladu při úklidu
• někdy si u uklízení pouštím pořad DušeK, ten mě moc baví, je takový krásně pozitivní, ráda se směju. 

Přeju si aby moje děti cítili, že mě baví o ně pečovat a pečovat o prostor ve kterém spolu žijeme. Že ty všechny činnosti mohou být zábava. Zjistila jsem, že to co potřebuji k tomu, aby to takhle fungovalo je vlastně jen dostatek času. Raději uklízím míň často a užívám si to, než aby děti viděli každou chvíli ztrhanou matku která se honí po bytě s koštětem.

Další level je úklid s dětmi. Trvá nejmíň tři až čtyřikrát dýl, ale je to skvělá hra. Přiznám se, moc mě nebaví si s dětmi hrát. Já prostě nejsem dítě a nemám dětskou fantazii a moje noční můra je stavět kostky nebo hrát si s barbínkama. Ale baví mě pozvat děti do světa dospělého, přizpůsobit ho jejich tempu a udělat z toho hru.

A tak spolu vaříme, pečeme, vytíráme, umýváme a máme spoustu zábavy. A já se raduju že jsem zabila dvě mouchy jednou ranou 😉

Myslím, že je pro děti hodně důležité, zapojovat je do péče o domácnost co nejdříve. Potřebují vědět, že jsou užitečné. Učí se, že péče o domácnost je součást života. Budou jednou samy pečovat o svou domácnost a svůj život tak jak to okoukají od nás.

Nádech výdech. Vše v životě přichází v cyklech, a tak už se nezlobím, že je péče o domácnost pořád dokola, nikdy není hotová.

Mám pocit, že péče o domácnost je docela príma duchovní činnost. Někde jsem slyšela pojem meditace všedním dnem, to mi na to sedí 🙂 Některé domácí činnosti jsou tak meditativní, člověk je při nich úplně ve změněném stavu vědomí, krásně se u toho přemýšlí. Nikdy mě nenapadají tak dobré nápady jako při úklidu. Nevím přesně jak to funguje, ale mám pocit, že jak uklízím nepořádek kolem sebe jako bych si nějak uklízela i v sobě, cítím se vždycky potom tak nějak líp, vyrovnaněji příjemněji.

Možná to zní jak jsem supr hospodyňka a máme doma pořád naklizeno. A tak to vůbec není! Občas máme docela slušný bordel. Nehodlám se hroutit a řvát po dětech, když dělají nepořádek. Beru to v klidu. Chápu potřebu tvůrčí a herní neuspořádanosti prostředí. Vnímám ale důležitost uzavření činnosti tím, že po sobě uklidím.

A to bych chtěla naučit své děti, že vše má začátek a konec. Aby zas mohlo přijít něco nového, abychom se v té neuspořádanosti neutopili. 

Zároveň chci aby děti věděly, že nemá smysl dělat něco jen protože mám pocit, že by se to mělo (na Vánoce umít okna, každou sobotu vytřít v celém bytě…). Na to je život moc krátký, aby ho člověk trávil frustrací z toho, že dělá něco co nechce a nedělá něco jiného co ho láká víc. Nesdílím to co mě učili doma, že nejdřív práce a potom zábava.

Moje heslo je dělat práci tak, aby byla zábava 🙂

Nežijeme proto abychom uklízely , ale uklízíme proto, aby se nám dobře žilo.

Péči o domácnost zdar!