Novoroční předsevzetí

Přemýšlím o novoročních předsevzetích. Sice už je skoro únor, ale vše má svůj čas, než to dozraje…

Chybí mi těhotné bříško. Chybí mi ten pocit vyjímečnosti. Ten čas, kdy jsem k sobě šetrná a ochranitelská, kdy cítím blaženost a radost jen proto, že jsem, protože se ve mě děje zázrak.

Přemýšlím, proč se k sobě ženy tak často chovají úplně jinak v těhotenství a mimo něj. Je tak snadné se v těhotenství rozmazlovat, dopřávat si, hýčkat se a opatrovat, hladit sama sebe, chránit se, říkat ne tomu, co mi nedělá dobře a říkat ano tomu, co mi dobře dělá…

Proč se tak k sobě nechováme i když nejsme těhotné?

Možná naše okolí tohle všehno snadno přime u těhotné ženy a už to není tak běžné mít sama sebe na prvním místě, když nejsme těhotné. Přeci si to vše ale zasloužíme nejen proto a nejen ve chvíli, kdy, čekáme a tvoříme nový život. Ale prostě jen proto, že jsme. Zasloužíme si zacházet samy se sebou citlivě a laskavě kdykoli. I mimo těhotenství.

A tak mé novoroční předsevzetí je chovat se k sobě už napořád jako bych byla těhotná. = Být citívá ke svým hranicím, umět říkat ne, chránit sama sebe před negativními vlivy a vyhledávat to pozitivní. Dopřávat si kvalitní výživu nejen fyzicky ale i psychicky. Dopřávat si odpočinek, když ho potřebuju. Kašlat na to, co si o mě kdo pomyslí. Vnímat se a jít svou cestou. Nechat se hýčkat a rozmazlovat… Vědět, že nic nemusím, že život je moc krátký na to, abych věnovala pozornost něčemu, co mě trápí nebo vysává. Vědět, že zázrak je život sám. A užívat si vděčnost za to, že jsem…

A to samé bych přála i vám všem.