Jakých výchovných chyb se rodiče nejčastěji dopouštějí?

Odpovědi na otázky redaktorky časopisu Maminka:

Jakých výchovných chyb se rodiče nejčastěji dopouštějí? 

Nerada bych rodičovské chování označovala za chyby. Rodiče prostě občas volí nevhodné strategie a to velmi často proto, že takhle se to zase naučili od svých rodičů. A nebo naopak hlavně nechtějí být jako vlastní rodiče, ale tápou, jak to tedy dělat. 

Nevhodné mohou být všechny extrémy například příliš autoritativní výchova i výchova bez jasných hranic. 

Jak zamezit tomu, aby rodiče nevychovávali nejednotně?

Tomu se úplně zamezit nedá. Je dobré spolu mluvit o tom, jak chceme děti vychovávat a pokud mají rodiče na situaci jiný názor snažit se jeden druhého vyslechnout a pochopit jeho úhel pohledu. Někdy se podaří najít společnou řeč. A když ne, pak je možné být před dětmi transparentní a prostě to říct: „Já si myslím tohle a tatínek to má jinak, to je v pořádku, lidé mohou mít různé názory „.

Jak být ve výchově důslední?

Aby rodič mohl být důsledný, potřebuje na to mít síly. Často „podlehneme “ nedůslednosti ve chvíli, kdy jsme vyčerpaní. Takže za mě je klíčem dobře pečovat o své zdroje a nastavovat pravidla, která dávají smysl a není nám proti srsti na nich trvat. 

Proč bychom neměli děti „uplácet“? 

Protože je tím učíme, že se dají koupit a to do života není zrovna zdravá strategie. Dítě se naučí dělat věci ne proto, že chápe proč je to potřeba, ne proto, že mu to dává smysl nebo radost, ale proto, že za to něco dostane a to je problém. 

Jak moc vadí, když na děti zvyšujeme hlas (tomu se ale rodiče jen těžko vyhnou…)

Vadí to, protože to v dítěti zapíná stav ohrožení. Pokud se to děje často, mozek dítěte se nemůže vyvíjet zdravě a může to způsobit potíže a to i v pozdějším věku i ve vztazích v dospělosti.

Otázka je, proč rodič potřebuje zvyšovat hlas? Pravděpodobně proto, že s dítětem ztrácí nervy. A to se děje proto, že nejsou dostatečně naplněny jeho vlastní potřeby. Takže není smyslem, aby si rodič zakazoval křičet, ale aby lépe pečoval o své dospělé potřeby a pak v důsledku nebude potřebovat křičet.

Proč k dětem nepřistupovat jako k malým dospělým a proč zbytečně nevysvětlovat

Protože mozek dítěte se od mozku dospělého liší. Je zkrátka nezralý. Dítě není malý dospělý. Vysvětlování není špatně, důležité je nepřenášet na dítě zodpovědnost, která mu nepatří a přetěžuje ho.

Dítě potřebuje, aby to, co se po něm chce dávalo smysl. Pouze plnit příkazy dospělých je špatně. Je potřeba vychovávat s respektem a to nejen k dítěti, i k sobě a vysvětlování k tomu patří. Důležitá je míra s jakou to děláme. Role rodiče je podle mě být takovým průvodcem, který umí dobře srozumitelně nastavit hranice, protože má prostě víc zkušeností. Není ani diktátor ani sluha.