Je to „přenášení“ opravdu tak nebezpečné?

Odpovědi na otázky redaktorky časopisu Maminka:

1) Kdy mluvíme o přenášení miminka?

Odborně správně mluvíme o přenášení ve chvíli, kdy je těhotenství delší než 42 týdnů. Termín porodu je stanoven na 40 týdnů + 0 dnů. Přenášení tedy začíná až čtrnáct dní po tomto datu. Do té doby je žena takzvaně v termínu. 
V praxi bohužel můžeme vidět, že někteří lékaři ženu straší, že přenáší, sotva je pár dní po vypočítaném datu porodu, což je špatně. Navíc datum porodu je pouze odhad. 

2) Proč k němu dochází, jaké bývají příčiny?

Nejčastější příčinou bývá špatně vypočítaný termín porodu. Výjimečně je těhotenství opravdu delší než 42 týdnů a pořád se ještě nemusí jednat o patologii. Prostě jsme každá jiná a stejně jako někdo začne menstruovat ve 12 a někdo v 16 letech a je to úplně v pořádku, tak někdo může mít delší těhotenství a může to být úplně v pořádku.

3) Říká se, že lékaři u nás jsou netrpěliví a často přistupují k vyvolávání porodu příliš brzy. Jaký na to máte názor? A liší se tento přístup třeba nějak na Západ od nás?

Bohužel s tím souhlasím, že se u nás obecně hodně spěchá. Porody se často zbytečně vyvolávají a zbytečně urychlují. V různých zemích je to různě. Obecně si všímám  tendence méně zasahovat, více nechávat prostor pro spontánní průběh. Z výzkumů se totiž ukazuje, že je to bezpečnější. 

4) Co čeká maminky v porodnici po nástupu k vyvolávání porodu?

Klasický příjem – podepsat spoustu papírů, vstupní monitor, vyšetření lékařem. V některých porodnicích jde žena rovnou na porodní sál, v jiných se vyvolává na klasickém oddělení (na gynekologii nebo oddělení rizikového těhotenství) a až když se porod rozběhne, je žena předána na oddělení porodní.

 Vyvolání může probíhat několika metodami. Používá se zavedení tabletek s umělými hormony prostaglandiny do vagíny k děložnímu hrdlu. Podle reakce se můžou podat ještě další (většinou dvě) dávky. Vyvolávat se může i zavedením takové hadičky do děložního hrdla. Hadička má na konci nafukovací balonek, ten se postupně zvětšuje a to děložní hrdlo dráždí. Pokud jsou porodní cesty hodně dobře připravené přistupuje se rovnou k puštění plodové vody a infuzi s oxytocinem.

Někdy to zabere velmi rychle a někdy je to dlouhý proces.

Většinou se ženy předem nedozví, že když se vyvolávání nepovede a porod se ani do tří dnů nerozběhne, je to automaticky indikace k císařskému řezu, ačkoli nemusí být ve skutečnosti vůbec nic v nepořádku. Tohle vnímám jako velký problém. Je to takový přístup „když už jsme se do toho pustili, dostaneme to miminko ven za každou cenu“. Obecně mi zde chybí pokora. Přitom by prostě stačilo pár dní počkat. 

Vyvolávání porodu z důvodu „přenášení“ vnímám jako příliš velké riziko s žádnými benefity pro matku a dítě. Vyvolávala bych jedině ze zdravotní indikace, tedy když je něco špatně a miminko reálně musí ven. Vyvolávat jen proto, že už nám to přijde dlouhé, i když je jinak vše v pořádku, mi přijde nebezpečné a nezodpovědné. Bohužel jsou k tomu u nás ženy tlačeny. A často i mnohem dříve než po 42+0.

5) Jaké máte tipy, jak si mohou maminky ulevit při dlouhém čekání na vytoužené miminko, popřípadě jak porod „přirozeně“ uspíšit?

Rozumím tomu, že závěr těhotenství je pro mnohé ženy náročný a často si to přejí už mít za sebou. Ale právě zde se vyplatí trpělivost. Vyvolávání porodu podle výzkumů výrazně zvyšuje riziko císařského řezu a dalších zdravotních komplikací pro ženu i dítě. 

Pokud to už žena nemůže vydržet, doporučuji procházky, chůze je výborná příprava na porod. Milování, které velmi efektivně připravuje porodní cesty a také pomáhá uvolnit se. Případně můžete vyzkoušet vaginální napářku, masáž bradavek či kořeněné nápoje. Babských rad jak vyvolat porod je mnoho. Velmi oblíbený je například ricinový koktejl, který ale nedoporučuji (ricinový olej je mírně jedovatý) doporučuji variantu s olivovým olejem (50-100ml olivového oleje, 3 deci meruňkového džusu a panák vodky) jednorázově. Obecně vnímám jako nejbezpečnější přístup prostě počkat až porod začne sám. Ne nadarmo se říká „až hruška dozraje tak spadne“. Moje zkušenost je taková, že když se na začátek porodu „déle“ čeká, o to je pak snazší, protože vše hezky dozrálo a nachystalo se. Já sama jsem své první miminko porodila až 17 dní po stanoveném termínu porodu bez vyvolávání, krásně hladce. To čekání bylo náročné, ale ten porod pak, na ten moc ráda vzpomínám.