O duchovnu všude kolem

Dneska mi to nějak píše a tak toho chci využít a napsat ještě jednu věc nad kterou delší dobu přemýšlím.

Totiž to je taková nějaká přemíra duchovna a symbolismu, která se kolem mě vyrojila, až si člověk skoro nemůže ani prdnout, aby v tom hned někdo kolem nehledal nějaký skrytý význam.

Ale já si fakt nemyslím, že se všechno děje z nějakého tajemného důvodu. Život je podle mě taky občas prostě prozaický, humorný, krásně obyčejný, náhodný a nesmyslný.

Aneb jak řekla má oblíbená šamanka 

„Občas se musím Evropanům smát, jak jsou posedlý hledáním smyslu úplně ve všem… To mi třeba lidé volají, aby se zeptali, co to znamená, že jim spadl hrnek z pravého roku trojnohého stolu… A víte co jim odpovím? Že blbě položili hrnek na stůl.“

Tadá…

Konec pohádky na dobrou noc o hodné stařence… 

Jo a i kdyby tam nějaké skryté poselství bylo, je to jen na nás samých jestli se jím chceme zabývat nebo ne. Není to naše povinnost vidět za vším něco a hned sebe zpytovat. Není to povinnost, je to možnost… Duchovní růst není o urputnosti, ale třeba i o uvolnění, hravosti a radosti… Si myslim já