Jak nevyhořet na mateřské

Termín „vyhoření“ či „burn out“ je již v naší společnosti znám celkem dlouhou dobu. Mnoho zaměstnavatelů si uvědomuje jeho rizika a aktivně se snaží u svých zaměstnanců syndromu vyhoření předejít. Například můj muž právě včera odjel na teambuilding do ciziny… Zaměstnancům jsou nabízeny pravidelné či občasné akce na stmelení vztahů v kolektivu, ze zákona je dána minimální doba dovolené, maximální doba pracovní doby, v zákoně jsou také zakotveny povinné pracovní pauzy… V mnoha profesích, zvláště tehdy, když pracujeme s lidmi, je povinností pečovat o své duševní zdraví prostřednictvím supervize, ať již skupinové či individuální…

A teď si vemte mateřství. Ano, už nějakou dobu se mluví o tom, že mateřská dovolená vlastně není žádná dovolená, ale jedna z nejnáročnějších prací. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, bez přestávky, ve dne v noci k dispozici… Bez nároku na spánek (spát můžete, když zrovna vaše mládě nic nepotřebuje – třeba 8krát za noc nakojit), bez nároku na odpočinek, na to, že budete mít aspoň chvíli, kdy se najíst, vyčistit zuby nebo nedej bože čistě obléknout… Se svým malým kolegou si aspoň ze začátku moc nepokecáte, no vlastně se s ním občas vůbec nedomluvíte, a to ani v těch nejzásadnějších otázkách jako je vhodné oblečení do nevhodného počasí atd… Žena se mnohdy dostává nejen do sociální izolace, ale vlastně i na konec žebříčku atraktivnosti společenského uplatnění. Být matkou není atraktivní povolání. Matka si občas už ani nepřipadá jako člověk… Tohle je sakra těžká práce! A já vím, že je to práce nevyčíslitelně důležitá a smysluplná, ale kdo se tak k ženám na mateřské chová? Za svou extrémně náročnou práci dostávají extrémně málo peněz… A lidé, co nemají děti, se k nim často chovají jako k někomu, kdo si jen doma válí šunky a má milión volného času… Dovedete si představit, co to udělá se sebevědomím takové ženy… A to i když si žena uvědomuje, jak je její mateřské poslání nesmírně vzácné a nenahraditelné. Je to prostě náročné a nedoceněné!

Tak a jakým způsobem jako společnost pečujeme o to, aby ženy na mateřské nevyhořely?

Hm?

Nijak!

Takže nám nezbývá, než uvědomit si to, že na mateřské hrozí syndrom vyhoření stejně jako v jakémkoli jiném povolání či činnosti… A že je potřeba mu předcházet! Například tím, že o sebe žena bude pečovat (když už to neudělá nikdo jiný…).

Zde je pár mých tipů, které osobně shledávám jako funkční:

• Buďte na sebe laskavá

My ženy ať chceme nebo ne, máme kdesi hluboko uvnitř sebe představu o tom, jak asi tak má vypadat „ideální matka“. A tuhle představu se snažíme naplnit. Často vycházíme z toho, co jsme samy v dětství nedostaly. Ale i z toho, co se nám na našich maminkách líbilo a chceme toho dostát i u svých dětí. Někdy naopak do mateřství vstupujeme s těžkým úkolem „hlavně nechci být jako moje matka“ :-).

Jenže mateřství je většinou úplně jiné, než si ho člověk představuje, dokud děti nemá. A může se stát, že naplnit naši představu „ideální matky“ prostě nejde. Pak může přijít frustrace. Dělat delší dobu něco, co nám může přijít extrémně náročné až nemožné, je snadnou cestou k vyhoření. Proto je nesmírně důležité být na sebe hodná. Optimalizovat své požadavky sama na sebe jako na matku s tím, co je reálné. Těšit se z malých úspěchů… Nemuset mít vše hned… Věřte, že učený z nebe nespadl. I být matkou, ve společnosti ve které žijeme, se musíme naučit… Postupně…

Pamatujte, že děláte to nejlepší, co můžete – nic si nevyčítejte

• Vše se vyvíjí a děti jsou malé jen chvíli, tohle období jednou skončí

Já vím, že to zní jako klišé. Jenže to tak prostě je. Když jsem pečovala o své první dítě, některá období mi přišla nekonečná (třeba to noční buzení…) měla jsem pocit, že to snad nikdy nemůže skončit, že už se nikdy nevyspím, nikdy si nic nepřečtu, nikdy nepůjdu do kina, vlastně že už se nikdy nikam nehnu bez dítěte… No a pak to jednou přešlo… Dítě začalo v noci spát. Přestalo se kojit… A já měla zase více volnosti a svobody. Když pak má člověk další děti, může být mnohem klidnější, protože už tohle ví, že to prostě jednou skončí. A dokonce někdy až moc rychle… Jak říkají všechny babičky „to to uteklo“… Když je člověku těžko, je dobré myslet na to, že to přejde, že je to opravdu – slibuju –  jen na chvíli.

• Jezte a pijte, doplňujte energii

Tohle je základ. Mnoho žen při péči o malá miminka se nestíhá ani najíst. Znám to velmi důvěrně. Jenže takhle to dlouho nejde. Jídlo a pití je základní potřeba, musíme jí naplnit, jinak budeme extrémně frustrované, a to se velmi jasně odrazí na naší psychice. Naučila jsem se jednu věc, vždycky když jsem protivná, položím si otázku: „nemám náhodou hlad?“ Já vím, že to zní legračně, ale funguje to. Sytá máma má prostě víc síly na všechno 🙂 A nevím jak vy, ale já když jsem hladová, tak třeba vůbec nejsem s dětmi trpělivá…

Navíc, když člověk málo spí, potřebuje energii doplnit jinak.

• Odpočívejte s dítětem

Jo! Já vím, že když dítě zrovna usne, člověk by nejraději rychle čas využil k něčemu dospěláckému, třeba trochu poklidit, číst si, něco tvořit… Ale pak to prostě chybí. Je moc důležité být k sobě citlivá a když jsem prostě unavená, spánek má přednost. Není možné jet dlouhodobě na dluh…

Taky je skvělé naučit se odpočívat průběžně přes den i s dítětem, které je zrovna vzhůru. Prostě si třeba jen na chvíli sednout nebo lehnout klidně na zem a vědomě uvolnit napění ve svalech. (Brzy dopíšu článek, který se jmenuje 7 kraťoučkých relaxací pro unavené mámy – ten vás může třeba také inspirovat)

• Dělejte si malé radosti – hudba, tanec, něco na sebe, kávička

Ano. Prostě je důležité pečovat o svou radost ze života. Když jsem měla první miminko, první rok jsem si snad nekoupila jedinou věc pro sebe. Měla jsem pocit, že nemá smysl kupovat oblečení, když mi to dítě stejně poblinká, nechodila jsem do kaváren, protože co s miminkem… Prostě jako bych přestala žít… Jenže žít je důležité, je důležité nejen sytit své tělo jídlem, ale i svou duši zážitky. A nakonec člověk zjistí, že se dá s miminkem dělat mnohem víc věcí, než to vypadá, a že i kdyby mi to nové tričko dítě poblinkalo, tak to stojí za to nerezignovat na své ženské parádění, když mě vždycky tak těšilo…

Navíc je spousta činností, ze kterých miminka vyloženě profitují – třeba když si zpíváte, tančíte, hrajete na hudební nástroj nebo posloucháte pěknou hudbu…

• Řekněte si o čas pro sebe

Tohle je nesmírně důležité. Život není jen dítě. Jsem toho názoru, že od momentu, kdy to jde, je dobré, aby ideálně každý den aspoň chvíli o miminko pečoval někdo jiný, a vy jste mohla chvíli vypnout. Udělat pauzu. Zní to banálně, ale zachránilo to mnoho žen před depresemi a zhroucením na mateřské…  A tuhle chvíli můžete využít, jak budete chtít. Moje oblíbená činnost bylo třeba koukat do blba. 🙂 Fakt, já jsem prostě potřebovala úplně vypnout, vědět, že teď po mě aspoň pár minut nikdo nebude nic chtít a můžu prostě jen tak být a nic nemuset…

Ale věnovat se můžete samozřejmě čemukoli, co vás láká, třeba svým koníčkům z dob před dítětem 🙂

Každopádně, abych byla ta „dobrá máma“, potřebuji se cítit dobře. A k tomu, abych se mohla cítit dobře, potřebuji pečovat o své tělo, duši a vztahy. A na to potřebuju čas a ten si musím umět dát, nebo si o něj říct.

• Najděte smysl i v něčem mimo mateřství a věnujte se tomu bez výčitek, že se zrovna nevěnujete dítěti

Zase od chvíle, kdy to jde. Je fajn mít koníčky. Domluvit se s mužem, babičkou, sestrou, kýmkoli, ať jde s miminkem pravidelně ven a vy dělejte něco, co vás rozvíjí. Co třeba Škola přírodní kosmetiky. Bylinářský kurz. Angličtina. Šití oblečků na miminko, pletení… zahradničení… Výroba něčeho. Kafíčko s kamarádkami… cokoli dospěláckého, na co se můžete těšit.

• Pořádek – udělejte si oázu zrakového klidu

Se spoustou žen jsme se shodly na tom, že když jsme nevyspalé, tak nám strašně vadí nepořádek. Jenže když má člověk malé dítě, je skoro nemožné se z nepořádku vymotat. Pak doporučuji mít alespoň jeden pokoj v bytě, kde je uklizeno. A nebo alespoň jednu poličku na které si uděláte svůj oltářík, kde je to uspořádané tak, jak chcete, kde to lahodí oku, taková zraková oáza. Prostředí, ve kterém se pohybujeme, je do jisté míry odrazem našeho nitra a zároveň na naši duši působí. Čím harmoničtější je prostředí kolem nás, tím je pro nás léčivější…

No a pak taky jako možnost ke zvážení doporučuji najít si slečnu na úklid. Zvlášť v univerzitních městech to nebývá problém a studentky si úklidem rády přivydělávají. A já mám dobrý pocit, že podpořím studentku a že mám uklizeno, dvě mouchy jednou ranou 🙂 (a není to tak drahé, ceny se pohybují 60-150 Kč za hodinu, a to za ty dvě hodiny týdně klidně dám)

• Říkejte si o pomoc a přijměte ji

Tohle je základ všeho, k tomu snad ani nebudu nic dodávat 🙂 Mateřství člověka naučí 🙂

• Pokud vás něco trápí, sdílejte to, nenechávejte si to pro sebe, řekněte si o podporu

Jo! Víte, kolik žen trpí po dobu mateřské dovolené depresemi? Strašně moc! A víte kolik z nich si dovolí, dopřeje péči a podporu? Strašně málo. Jenže utápět se v tom dlouho nic neřeší, čas prostě nevyřeší všechno. A ani nemá smysl říkat si, že to co prožíváte je prostě úděl matky, a že jsou ženy, které jsou na tom ještě mnohem hůř. Na tom jak se cítíte záleží. Zasloužíte si, aby vám bylo dobře.

• Najděte si svůj kmen – partu podobně smýšlejících žen, se kterými můžete podnikat různé akce

Moc důležité. Obecně mi přijde, že není možné dlouhodobě být na péči o dítě sama. Lidé v historii vždy žili pohromadě. V tlupách, v širokých rodinách… Až minulém století došlo k takovému odtržení nukleární rodiny. Tohle není přirozené. Vždycky byl někdo, kdo vařil, kdo uklízel, kdo o ženu pečoval, aby ona mohla pečovat o své dítě, aby se cítila být součástí komunity. Pečovat o dítě je plnohodnotná práce, která mnohdy zabere tolik pozornosti, že už člověk nemůže dělat nic jiného. Jenže kdo tohle dneska chápe? Viz. slavná věta „proč je tu takový nepořádek, cos dělala celý den?!“

Takže najděte si partu kámošek s podobně starými dětmi. Setkávejte se. Jednou oběd u jedné, jindy u druhé… Výpomoc s hlídáním… Sdílení radostí i starostí, vzájemná inspirace a podpora v mateřství.

• Choďte na rande

Abychom nezapomněli, to co narozením dítěte taky dostane docela zabrat, je vztah s mužem. Abychom se cítily dobře a žádaně, potřebujeme pozornost svých mužů. A muži nás také potřebují. Znáte knihu Pět jazyků lásky?

Co takhle dohodnout si jednou týdně někoho na hlídání a pravidelně s mužem chodit někam ven? Ať máte na co se těšit…

více v článku O partnerství, když se narodí děti

• Buďte citlivá ke svým hranicím a nepřekračujte je – naučte se říkat ne

Základ šťastného života. Jak se to stalo, že máme takový problém říkat ne? A to nejen cizím lidem, ale i vlastním dětem? Čeho se bojíme? Že přijdeme o jejich lásku? Že ony si budou myslet, že je nemáme rádi? Ale takhle to není. Nenechme se citově vydírat. Základem lásky sama k sobě je nenutit se do něčeho, co je za mými hranicemi. Jak chceme naučit děti lásce k sobě, když nebudeme mít lásku samy k sobě? Hm? Navíc děti potřebují hranice, aby se cítily bezpečně, aby pro ně byl svět srozumitelný.

Tohle se netýká jen dětí, ale všech co po nás něco chtějí… Naše hodnota se neodvíjí od toho, co pro druhé děláme 🙂

• Uveďte se do módu „nikam nespěchám“

Tohle je věc, kterou se učím a pomáhá mi ze všeho nejvíc. Přijde mi, že za většinu stresu v mém životě může to, že mám pocit, že něco musím stihnout. Jenže když má člověk malé dítě, tak je ve hře tolik proměnných, že nějaké plánování je krajně nereálné. Prostě to nejde. A tak se učím říkat, že nevím, kdy to něco udělám. Že možná a nebo třeba že ne. Pokud něco opravdu potřebuji stihnout, snažím se dávat si jen JEDEN úkol za den! V klidu a pomalu…

Inu, milé ženy, pečujme o sebe, to je jedna z nejlepších věcí, co můžeme udělat pro blaho svých dětí